V tomto semestru se plně začaly projevovat rozdíly mezi jednotlivými obory, společných předmětů je pořád méně. Navíc jsme měli větší volnost ve volitelných a povinně volitelných předmětech. Z toho plyne, že málokdo měl stejné předměty jako já. Proberu nejdřív ty povinné předměty:
Diskrétní matematika – rovnou začneme s tím nejmatematičtějším předmětem. Probíralo se především počítání s čísly omezenými modulem, což se dalo použít v předmětu Bezpečnost přenosu a zpracování dat. Ač jsem se tohoto předmětu hodně bál, tak cvičení byly pochopitelné, psaly se dvě průběžné písemky (což je dobře protože jinak by mi všechno učení zbylo až na zkouškové) a při učení na zkoušku mě překvapily dobře zpracovaná skripta a hlavně sbírka příkladů napsaná „lidsky". Ač na prvních termínech byla docela vysoká úmrtnost, přišla mi takhle matematika lehčí než Úvod do algebry nebo Matematická logika
Bezpečnost přenosu a zpracování dat – zajímavý předmět o šifrách a síťové bezpečnosti. Velká část látky byla stejná s Diskrétní matematikou, protože šifry často počítají v nějakém modulu. Někdy dokonce byla matematika v tomto předmětu rozšířením toho, co jsme znali z DMA. Tyto předměty se tedy pěkně doplňovaly a bylo to takové zajímavé uplatnění teorie v praxi. Naučili jsme se jak jednoduché šifry tak běžně používané šifrovací algoritmy jako RSA, AES, MD5 atd. Jako studijní materiál byly místo skript velmi podrobné slidy. Nebylo úplně snadné algoritmy z nich pochopit, takže se studovalo stylem „najdu algoritmus ve slidech a pochopím ho na Wikipedii". Cvičení moc přínosné nebyly, nebyla na nich žádná motivace. Opět se ale naštěstí psaly dvě písemky v průběhu semestru. Celkově ale tento předmět hodnotím jako nejtěžší v celém semestru, hlavně kvůli spoustě vzorečků a postupů, které bylo nutné se naučit mechanicky nazpaměť.
Vytěžování dat – tento předmět nás učil jak získat ze zdánlivě nesouvisejících kvant dat zajímavé skutečnosti. Předmět se také zabýval neuronovými sítěmi. Velmi přitažlivá témata, ale zpracování špatné. O cvičeních skoro nikdo nechápal, co to vlastně děláme. A na jednom cvičení nám bylo oznámeno, že máme za 14 dní odevzdat semestrálku na reálných datech. Nikdo nevěděl jak na to, práce s programem Rapid Miner byla velmi zdlouhavá, protože nám na cvičeních nebyla pořádně vysvětlena. Spoluprácí s ostatními a metodou pokus-omyl se nějak podařilo semestrálku zvládnout. Jako studijní materiál byly k dispozici jenom slidy, které byly naprosto strašné. Slidy jenom z pár hesel, nebylo vůbec jasné, co je důležité, všude spousta nepochopitelných obrázků. A na internetu se toho o Data Miningu také moc nedozvíte. Tento předmět vyučovala katedra kybernetiky a závěr každé přednášky byla propaganda ve stylu „máme tenhle a tenhle výzkum, pojďte studovat k nám". Zachránilo nás jenom to, že zkoušející u zkoušky nedávali moc pozor...
Profesionální komunikace – takový trochu psychologický předmět o komunikaci mezi lidmi. Cvičení byly povinné a probíhaly formou diskuse. To ani neobtěžovalo a na konci semestru přišel zápočtový test. Před ním jsme museli povinně protrpět přednášku, která nám byla spíše pro smích. Test nebyl těžký, nebylo se na něj potřeba ani moc učit. K dispozici byly poznámky k přednáškám, které mě přišly jako středoškolská látka opepřená pár odbornými výrazy. Problémem testu bylo, že některé otázky byly dost sporné a známka se určovala jenom z tohoto testu. Možná by neškodilo zavést třeba referáty, kterými by šla známka vylepšit.
Teoretická informatika – tento předmět jsem si dal jako volitelný, především protože byl údajně potřebný pro magisterské studium na FELu. S příchodem Fakulty Informatiky už to pravděpodobně bude úplně jinak. Ale rozhodně jsem zvolením tohoto předmětu neprohloupil! Předmět byl takovým pokračováním Datových struktur a algoritmů a zabýval se hlavně grafy. Každé cvičení se psala minipísemka, takže jsem se připravoval průběžně a všechno chápal. Z velmi dobře zpracovaných slidů a cvičení jsem pochopil, že grafové pojmy do sebe krásně logicky zapadají a grafy se dá elegantně řešit spousta algoritmických problémů, například hledání nejkratší cesty. Rychle jsem pochopil věci, které mi byly na střední škole při řešení programovací olympiády vždy záhadou. Na cvičeních, proseminářích, za domácí úkoly a za semestrálku šly získávat body. Což mě bavilo a bodů jsem pak měl ke zkoušce docela dost. Jako semestrálku jsem natočil video o Dijkstrově algoritmu. Tenhle předmět mě prostě opravdu překvapil a bavil.
Programové rozhraní operačních systémů – povinně volitelný předmět, prakticky zaměřený. V první části se programovala libovolná aplikace v C++ s GUI a Thready. Výhodou bylo, pokud byla aplikace spustitelná na Linuxu i na Windows. Pracovalo se v trojčlenných teamech, takže to docela šlo. My jsme programovali SMTP Server. Druhý úkol byl zajímavější – opět v teamech nabourat připravený POP3 server a pomocí buffer overflow spustit na napadeném PC vlastní kód. Bylo k tomu potřeba disasemblovat binární kód v C++ a přijít na slabé místo programu. Docela náročný úkol, ale touto zajímavou cestou jsme se naučili, jak programy pracují na úrovni operačního systému a jak psát programy v C++ bezpečně. Co nás štvalo, byla přísnost hodnocení prací cvičícího T. Luska. Jinak ale hodnotím tento předmět kladně.
Další předměty – kromě naposled povinného tělocviku jsem si zapsal povinný letní kurz, kam jedem v létě a všichni se na kurs těšíme. Dále jsem chodil na přípravu na zkoušku CAE. Platilo se sice 2000,- za semestr, ale stálo to za to. Angličtina to byla skutečně kvalitní. Musíme mít také nějaké humanitní předměty, takže jsem chodil na Filosofii. Byla to docela flákačka, i když občas se strhla zajímavá filosofická debata.
Celkově tedy hodnotím tento semestr rozhodně kladně. V předmětech bylo hodně teorie, ale vždy bylo jasné, jak se dá teorie použít v praxi. Obecně mě těší, že se dá škole věnovat míň a míň času a můžu teď při škole i pracovat. V prvním semestru jsem chodil do školy každý den. Ve druhém semestru čtyři dny. Ve třetím a čtvrtém semestru tři dny. No a nyní mám rozvrh na další semestr (přednášky nepočítám) vtěsnaný do dvou dnů! A protože mám už docela dost kreditů, vypadá to, že poslední semestr se vejde do dne jednoho :-)
A jak to vypadá s budoucností STM? Jisté je to, že zanikne. Není jisté to, co tento program nahradí. V únoru děkan fakulty odvolal celé vedení katedry počítačů kvůli tomu, že připravovali Fakultu Informatiky. Tento krok vyvolal hlasitou reakci studentů. Je ostuda, že Praha oproti Brnu, Ostravě nebo Bratislavě pořád fakultu informatiky nemá. Hlavně díky podpoře studentů to tedy vedení katedry počítačů nevzdalo a děkan se s námi alespoň začal bavit. Plán nové fakulty má i podporu rektora ČVUT. Pokud akreditace dopadne dobře, nastoupíme na magistra rovnou na Fakultu Informatiky a otevře se také bakalářský obor, kam studenti STM automaticky přestoupí. Studenti oboru Výpočetní technika na programu EaI budou moci přestoupit volitelně. Vedení FELu navíc vypracovalo program Otevřená informatika. Je více zaměřený na hardware a kybernetiku, ale i "softvéráři" si tam najdou svoje. Je škoda, že se takhle dělí síly. Pevně doufám, že to s Fakultou Informatiky dopadne.
