MyHeritage – rodokmen Vaší rodiny snadno a komunitně

V poslední době jsem se zabýval mapováním historie naší rodiny. Zjišťoval jsem informace od příbuzných, s dědou jsme byli v okresním archivu nahlížet do matrik a na nejstarší záznamy jsme si najali profesionálního genealoga. A pak jsem objevil komunitní web MyHeritage – můj výzkum nabral úplně jiný rozměr. Tvorba rodokmenu nebyla nikdy tak jednoduchá a příjemná. A hlavně – pomocí dalších uživatelů jsem se dostal ještě o 100 let více do minulosti!

MyHeritage mě úplně uchvátil – je to robustní komunitní web založený na nejmodernějších webových technologiích se spoustu funkcemi. To se projeví už při tvorbě samotného rodokmenu – vše je drag&drop, vkládání je inteligentní – např. doplňuje příjmení, pomáhá s vytvořením vztahů mezi lidmi, nabízí přidání různých faktů k osobám.

První mě zaujalo vkládání rodinných fotek – na fotkách můžete tagovat obličeje a ty se pak zobrazují přímo v rodokmenu. To by ale nebylo nic převratného, takhle to funguje například na Facebooku. Ale na MyHeritage otagujete pár lidí, systém se z toho naučí a další fotky už taguje za Vás! Někdy rozpozná i přímo osobu na fotografii (třeba z rodinné oslavy), někdy jenom označí, že na tomto místě je obličej a vyzve mě k zadání jména. Rodokmen s fotkami vypadá pak skvěle.

Zadával jsem do systému zatím známé údaje a najednou se vedle jedné osoby ukázala taková zelená ikonka – funkce SmartMatch zapracovala. To je asi nejlepší feature této stránky. Systém zjistil, že stejnou osobu už někdo v rodokmenu má a nabídnul mi porovnání rodokmenů – a skutečně! Zjistil jsem, že v roce 1720 bratr mého předka emigroval do Ameriky. Tam založil rodinu a jeho potomek nyní zadal svůj rodokmen na MyHeritage. Ale údaje o otci tohoto bratra se samozřejmě shodují! A to i dál do minulosti. Profesionálnímu genealogovi jsem platil za zjištění takhle dávných informací o jednom člověku 500 Kč. Tady jsem to měl zadarmo na pár kliknutí. Informace od toho genealoga jsem si ověřil, rozšířil a přidal ještě 3 generace předků do minulosti!

Procházel jsem webem dál a našel další užitečné funkce – třeba export rodokmenu do PDF. Čekal jsem, že tahle funkce bude placená, ale nikoli. Vše na tomto webu je do 500ti osob v rodokmenu zadarmo. A ty PDF vypadají graficky opravdu pěkně. Rodokmen lze rozsekat na A4 nebo lze vygenerovat jedno velké PDF! A těch nastavení – zvolit jde všechno od zobrazovaných informací po různá témata vzhledu.

U statistik ještě zůstaneme, těch je na webu také požehnaně – pomocí statistik jsem třeba zjistil: kdo žil nejkratší/nejdelší dobu, kdo se nejvíckát vdal/oženil, kdo byl nejstarší/nejmladší při narození dítěte, kdo měl nejvíc dětí, kteří dva partneři měli největší věkový rozdíl, průměrná délka života v mé rodině, nejčastější jména a příjmení mých předků, ...

A to není všechno. Web je třeba plně přeložen do češtiny – a to pěkně profesionálně, nikoliv tak nejednotně jako na Facebooku. Na webu je spousta obvyklých komunitních funkcí – vaši žijící příbuzní jsou automaticky zváni k přispívání do rodokmenu Vaší rodiny(pokud zadáte jejich e-mail). Nebo třeba feed změn na rodokmenu. Nebo třeba kravinky jako najdi 5 mě nejpodobnějších celebrit (podle podobnosti obličeje).

Pokud Vás rodinná historie alespoň trochu zajímá, určitě se podívejte na MyHeritage. Získáte tak skvělý nástroj pro správu Vaší rodinné historie a možná objevíte předky a i žijící příbuzné, o kterých jste neměli ani tušení.

(Můj rodokmen na MyHeritage)

Čtvrtý semestr na STM – matematika kam se podíváš

Mám za sebou další semestr na ČVUT FEL STM. Tento semestr byl oproti tomu minulému mnohem víc teoretický a matematický, nebylo to ale tak hrozné. Navíc v tomto semestru proběhla revoluce v podobě nové Fakulty Informatiky. Chcete vědět víc? Čtěte dál!

V tomto semestru se plně začaly projevovat rozdíly mezi jednotlivými obory, společných předmětů je pořád méně. Navíc jsme měli větší volnost ve volitelných a povinně volitelných předmětech. Z toho plyne, že málokdo měl stejné předměty jako já. Proberu nejdřív ty povinné předměty:

Diskrétní matematika – rovnou začneme s tím nejmatematičtějším předmětem. Probíralo se především počítání s čísly omezenými modulem, což se dalo použít v předmětu Bezpečnost přenosu a zpracování dat. Ač jsem se tohoto předmětu hodně bál, tak cvičení byly pochopitelné, psaly se dvě průběžné písemky (což je dobře protože jinak by mi všechno učení zbylo až na zkouškové) a při učení na zkoušku mě překvapily dobře zpracovaná skripta a hlavně sbírka příkladů napsaná „lidsky". Ač na prvních termínech byla docela vysoká úmrtnost, přišla mi takhle matematika lehčí než Úvod do algebry nebo Matematická logika

Bezpečnost přenosu a zpracování dat – zajímavý předmět o šifrách a síťové bezpečnosti. Velká část látky byla stejná s Diskrétní matematikou, protože šifry často počítají v nějakém modulu. Někdy dokonce byla matematika v tomto předmětu rozšířením toho, co jsme znali z DMA. Tyto předměty se tedy pěkně doplňovaly a bylo to takové zajímavé uplatnění teorie v praxi. Naučili jsme se jak jednoduché šifry tak běžně používané šifrovací algoritmy jako RSA, AES, MD5 atd. Jako studijní materiál byly místo skript velmi podrobné slidy. Nebylo úplně snadné algoritmy z nich pochopit, takže se studovalo stylem „najdu algoritmus ve slidech a pochopím ho na Wikipedii". Cvičení moc přínosné nebyly, nebyla na nich žádná motivace. Opět se ale naštěstí psaly dvě písemky v průběhu semestru. Celkově ale tento předmět hodnotím jako nejtěžší v celém semestru, hlavně kvůli spoustě vzorečků a postupů, které bylo nutné se naučit mechanicky nazpaměť.

Vytěžování dat – tento předmět nás učil jak získat ze zdánlivě nesouvisejících kvant dat zajímavé skutečnosti. Předmět se také zabýval neuronovými sítěmi. Velmi přitažlivá témata, ale zpracování špatné. O cvičeních skoro nikdo nechápal, co to vlastně děláme. A na jednom cvičení nám bylo oznámeno, že máme za 14 dní odevzdat semestrálku na reálných datech. Nikdo nevěděl jak na to, práce s programem Rapid Miner byla velmi zdlouhavá, protože nám na cvičeních nebyla pořádně vysvětlena. Spoluprácí s ostatními a metodou pokus-omyl se nějak podařilo semestrálku zvládnout. Jako studijní materiál byly k dispozici jenom slidy, které byly naprosto strašné. Slidy jenom z pár hesel, nebylo vůbec jasné, co je důležité, všude spousta nepochopitelných obrázků. A na internetu se toho o Data Miningu také moc nedozvíte. Tento předmět vyučovala katedra kybernetiky a závěr každé přednášky byla propaganda ve stylu „máme tenhle a tenhle výzkum, pojďte studovat k nám". Zachránilo nás jenom to, že zkoušející u zkoušky nedávali moc pozor...

Profesionální komunikace – takový trochu psychologický předmět o komunikaci mezi lidmi. Cvičení byly povinné a probíhaly formou diskuse. To ani neobtěžovalo a na konci semestru přišel zápočtový test. Před ním jsme museli povinně protrpět přednášku, která nám byla spíše pro smích. Test nebyl těžký, nebylo se na něj potřeba ani moc učit. K dispozici byly poznámky k přednáškám, které mě přišly jako středoškolská látka opepřená pár odbornými výrazy. Problémem testu bylo, že některé otázky byly dost sporné a známka se určovala jenom z tohoto testu. Možná by neškodilo zavést třeba referáty, kterými by šla známka vylepšit.

Teoretická informatika – tento předmět jsem si dal jako volitelný, především protože byl údajně potřebný pro magisterské studium na FELu. S příchodem Fakulty Informatiky už to pravděpodobně bude úplně jinak. Ale rozhodně jsem zvolením tohoto předmětu neprohloupil! Předmět byl takovým pokračováním Datových struktur a algoritmů a zabýval se hlavně grafy. Každé cvičení se psala minipísemka, takže jsem se připravoval průběžně a všechno chápal. Z velmi dobře zpracovaných slidů a cvičení jsem pochopil, že grafové pojmy do sebe krásně logicky zapadají a grafy se dá elegantně řešit spousta algoritmických problémů, například hledání nejkratší cesty. Rychle jsem pochopil věci, které mi byly na střední škole při řešení programovací olympiády vždy záhadou. Na cvičeních, proseminářích, za domácí úkoly a za semestrálku šly získávat body. Což mě bavilo a bodů jsem pak měl ke zkoušce docela dost. Jako semestrálku jsem natočil video o Dijkstrově algoritmu. Tenhle předmět mě prostě opravdu překvapil a bavil.

Programové rozhraní operačních systémů – povinně volitelný předmět, prakticky zaměřený. V první části se programovala libovolná aplikace v C++ s GUI a Thready. Výhodou bylo, pokud byla aplikace spustitelná na Linuxu i na Windows. Pracovalo se v trojčlenných teamech, takže to docela šlo. My jsme programovali SMTP Server. Druhý úkol byl zajímavější – opět v teamech nabourat připravený POP3 server a pomocí buffer overflow spustit na napadeném PC vlastní kód. Bylo k tomu potřeba disasemblovat binární kód v C++ a přijít na slabé místo programu. Docela náročný úkol, ale touto zajímavou cestou jsme se naučili, jak programy pracují na úrovni operačního systému a jak psát programy v C++ bezpečně. Co nás štvalo, byla přísnost hodnocení prací cvičícího T. Luska. Jinak ale hodnotím tento předmět kladně.

Další předměty – kromě naposled povinného tělocviku jsem si zapsal povinný letní kurz, kam jedem v létě a všichni se na kurs těšíme. Dále jsem chodil na přípravu na zkoušku CAE. Platilo se sice 2000,- za semestr, ale stálo to za to. Angličtina to byla skutečně kvalitní. Musíme mít také nějaké humanitní předměty, takže jsem chodil na Filosofii. Byla to docela flákačka, i když občas se strhla zajímavá filosofická debata.

Celkově tedy hodnotím tento semestr rozhodně kladně. V předmětech bylo hodně teorie, ale vždy bylo jasné, jak se dá teorie použít v praxi. Obecně mě těší, že se dá škole věnovat míň a míň času a můžu teď při škole i pracovat. V prvním semestru jsem chodil do školy každý den. Ve druhém semestru čtyři dny. Ve třetím a čtvrtém semestru tři dny. No a nyní mám rozvrh na další semestr (přednášky nepočítám) vtěsnaný do dvou dnů! A protože mám už docela dost kreditů, vypadá to, že poslední semestr se vejde do dne jednoho :-)

A jak to vypadá s budoucností STM? Jisté je to, že zanikne. Není jisté to, co tento program nahradí. V únoru děkan fakulty odvolal celé vedení katedry počítačů kvůli tomu, že připravovali Fakultu Informatiky. Tento krok vyvolal hlasitou reakci studentů. Je ostuda, že Praha oproti Brnu, Ostravě nebo Bratislavě pořád fakultu informatiky nemá. Hlavně díky podpoře studentů to tedy vedení katedry počítačů nevzdalo a děkan se s námi alespoň začal bavit. Plán nové fakulty má i podporu rektora ČVUT. Pokud akreditace dopadne dobře, nastoupíme na magistra rovnou na Fakultu Informatiky a otevře se také bakalářský obor, kam studenti STM automaticky přestoupí. Studenti oboru Výpočetní technika na programu EaI budou moci přestoupit volitelně. Vedení FELu navíc vypracovalo program Otevřená informatika. Je více zaměřený na hardware a kybernetiku, ale i "softvéráři" si tam najdou svoje. Je škoda, že se takhle dělí síly. Pevně doufám, že to s Fakultou Informatiky dopadne.

Google Talk - jak dát ICQ sbohem pomocí Jabberu

Už to bude víc než 6 let, co používám ICQ pro rychlou textovou komunikaci (instant messaging). Můžu tedy říct, že vím o tomto protokolu hodně. V poslední době už mě ICQ přestává bavit a postupně přecházím na otevřený komunikační protokol Jabber. Co mě na ICQ vadí? Jaké má Jabber výhody? Proč používám jabber klienta Google Talk? Čtěte dál.

Začal jsem ICQ používat v době, kdy o něm vědělo jenom pár lidí. V té době byl instant messaging relativně novinka a ICQ bylo jedno z prvních. Český národ je odjakživa spořivý a když se objevila možnost bezplatné náhrady smsek, ICQ se začalo rychle šířit. Později lidé už byli zvyklí a nechtěli přejít na nic jiného. To je podle mě důvod, proč je v České republice tato síť nejpoužívanější (v současné době okolo 2 miliónů uživatelů). V ostatních zemích tomu vůbec tak není, lidé používají mnohem vyspělejší protokoly (nejvíce Windows Live Messenger).

Mnoho lidí argumentuje nesmyslnými licenčními podmínkami provozování ICQ. Podmínky jsou sice vtipné, ale uživatele se nijak nedotýkají. Kdyby se jimi společnost vlastnící ICQ (AOL) řídila, rovnou může celé ICQ vypnout. Co mě na ICQ nejvíc vadí je jeho zastaralost a uzavřenost. ICQ byla ze začátku bomba, ale jeho vývoj těžce pokulhává. Mluvím tu především o oficiálním klientovi, který je velký, zatížený reklamou, nevkusnou grafikou a nepotřebnými funkcemi. Přijde mi, že přechod z verze 5 na verzi 6 byl spíš downgrade než upgrade. Z klienta zmizelo spoustu funkcí, mimo jiné tvorba vlastních statusů. Přibyly takové kraviny jako nativní otevírání odkazů v Internet Exploreru. Uzavřenost protokolu je také problém – ICQ běží na několika oficiálních serverech, které mají samozřejmě výpadky. Společnost AOL si pak může dělat co chce – např. přibližně před rokem se šířil vir, který pomocí ICQ posílal kamarádům odkaz na sebe. Jak to vyřešilo AOL? Vypnulo posílání odkazů v celé síti! Naprosto neprofesionální přístup.

Dobře, nelíbil se mi oficiální klient, začal používat multiprotokolový klient Miranda. Miranda je skvělá – pomocí volně dostupných pluginů si ji můžete plně přizpůsobit k obrazu svému. Přizpůsobení chce hodně času a trpělivosti na nastavování. To mě jako geekovi nevadí, běžné uživatele to asi odradí. Co mě ale vadí – i po stažení několika Miranda Packů, sáhodlouhém nastavování a ladění to nefunguje úplně dobře. Objevují se malé chybky, občas klient spadne. To se dá přežít. Co se ale přežít nedá, je pokud chcete pluginy nebo celou Mirandu upgradovat. Ukáže se, že pluginy jsou nekompatibilní a celá Miranda se sesype. Z toho důvodu jsem už dva roky používal pořád stejnou Mirandu, kterou jsem se bál upgradovat. Dlouho mě také vadila nemožnost posílání souborů v ICQ síti.

Díval jsem se tedy po jiném řešení a objevil jsem otevřený protokol Jabber. Otevřený znamená, že každý si může pustit svůj Jabber server. Jabber můžete začít používat tak, že se zaregistrujete např. na stránkách jabber.cz. Tento server podporuje také transport do jiných sítí, můžete tedy komunikovat i s lidmi např. z ICQ. Potom si stáhnete nějakého volně dostupného klienta. Nejlepší klient na Jabber je pravděpodobně Psi. Ani tento klient se mi ale moc nelíbí, není úplně dotažený do konce a obsahuje opět zbytečné funkce. To je důvod, proč už jsem na Jabber nepřešel dávno.

Už dlouho používám Gmail a občas jsem používal i v něm zabudovaný chat. Vyzkoušel jsem, jak by se chatovalo pomocí programu Google Talk. Po jeho instalaci se chatování přeneslo do jiné dimenze. Google Talk je jako všechny služby Googlu – velmi jednoduchý na použití a vyladěný do detailů. Nemá žádné zbytečné funkce, umí prostě dobře chatovat. Spolupracuje s Gmailem, kde se všechna konverzace ukládá. Pokud v Gmailu vyhledáváte, automaticky se vyhledává i ve vašich chatech. Google Talk má příjemný jednoduchý design, je nenáročný na paměť, oznamuje nové maily na Gmailu. Chatování běží na Jabberu, spojíte s kýmkoli z této sítě (nebo i přes Jabber transport s jinými sítěmi). Také kvůli němu jsem začal používat Google Apps for your domain. Tato služba umožňuje využívat služby Googlu jako mail, kalendář nebo chat na vlastní doméně. Moje Jabber ID (JID) nyní není něco jako nick@reklamafirmy.com, ale pěkně me@destil.cz.

Google talk klient může klamat velmi jednoduchým vzhledem. Ale překvapí Vás, když začnete doopravdy s někým chatovat. Pokud má protějšek taky Google talk, můžete mu bezplatně zavolat. Volání je mnohem lepší než přes Skype – protokol, který jsem taky donedávna občas používal. Nezatěžuje vaši linku jinými uživateli, vše je automaticky nastaveno, zpoždění je minimální, přenos hlasu je plynulý a hlas zní přirozeněji. Rovněž posílání souborů je pěkně vyřešeno – běží pěkně rychle a má spoustu vychytávek. Např. pokud posíláte obrázek, zobrazí se přímo v chatovacím okně. Navíc tohoto klienta zvládne nainstalovat opravdu každý.

Google talk je proto podle mě nejlepší klient pro Jabber. Spousta mých kamarádů už Jabber také používá, ICQ tak můžu s čistým svědomím opustit.

Třetí semestr na STM – nejpraktičtější ze všech

Mám za sebou další semestr na FEL STM – tentokrát to byl velmi praktický semestr a ani to nebolelo. Navíc se v jeho průběhu rozhodlo o budoucnosti celého programu STM. Zajímá Vás jaké to bylo a bude? Čtěte dál!

V tomto semestru se cesty studentů na STM rozdělily na 4 obory. Největší zájem byl o obor Web&Multimedia těsně následovaný oborem Softwarové inženýrství. Menší zájem byl o obor Manažerská informatika a na obor Inteligentní systémy nastoupilo jenom okolo 15ti studentů. Tento obor by mohl být zajímavý, ale bohužel byl zřízen „na poslední chvíli". Já jsem si vybral cestu oboru Softwarové inženýrství s tím, že si nepovinně zapíšu některé předměty týkající se webu z Webu&Multimédií. Vyhnu se tak grafickým předmětům, které jsou ve W&MM povinné. Většina předmětů ale byla společná pro všechny obory.

Programování v jazyku v C++ byl čistě programovací předmět. Během semestru jsme nemuseli skoro nic dělat a o to byl pak těžší začátek ledna. Museli jsme odevzdat docela složitou semestrálku v C++, která musela být zkompilovatelná nejpřísnějšími kompilátory. Osobně jsem s jazykem C prožil spoustu bezesných nocí a vzpomínal na krásnou Javu. Možná by pomohlo, kdybychom na cvičení byli motivováni něco dělat díky bodům za aktivitu. Jinak byl ale předmět dobře připraven a materiály byly kvalitní. V zápočtovém týdnu se psala velká písemka, která byla de facto zkoušková. Měla dvě části – klauzurní a klasifikovanou část. Klauzurní se hodnotila jenom má zápočet/nemá a za klasifikovanou byly body na zkoušku. Vše bylo programování v C++ na papír, na což jsme dost nadávali. V klauzurní části jsem měl nějakou malou chybu, která by se hned po spuštění programu projevila. Papír bohužel spustit nejde. Naštěstí se vše dalo zachránit na opravném termínu, ale byly to horké chvilky. Obecně předmět hodnotím kladně, donutil mě naučit se v C++ a při neodfláknuté semestrálce se dal dát ze semestru.

Úvod do softwarového inženýrství je povinný předmět mého oboru. Při absolvování jsem váhal, jestli jsem si obor zvolil dobře. Předmět nás měl naučit analýze pomocí UML a vyzkoušet si práci v týmech. V 5tičlenných týmech jsme měli provést kompletní analýzu složitějšího softwarového projektu. UML nás ale nikdo neučil. Nakonec jsme sklouzli k tomu, že jsme psali texty, které byly „manažerské" a kreslili diagramy, které „vypadaly fakt dobře". Ale nikdo by podle nich žádný softwarový projekt nestvořil. Navíc v půlce semestru byl také klauzurní test (je/není zápočet), který některým týmům snížil počet členů. Na konci semestru se nám podařilo vygenerovat 100stránkovou pochybnou ale dobře vypadající dokumentaci. Zkouška pak byla docela v pohodě, protože sami zkoušející pořádně neovládali UML. Zkoušku složil nakonec ten, kdo byl sebevědomý a řekl: „Chci jedničku". Tento předmět mě skutečně nepřesvědčil, že analýza je u větších projektů potřeba a že to není jenom ztráta peněz a lidských zdrojů.

Tvorbu webových aplikací 1 jsem si zapsal nepovinně. Tento předmět mě velmi bavil. Byl jeden z mála, kde se na cvičeních něco dělalo. Učili jsme se klasickou kombinaci webových technologií XHTML+CSS+JS+PHP+MySQL. Učili jsme se ale vše pěkně tak, jak se v současné době má na webu programovat. I já, který s těmito technologiemi pracuji už dlouho jsem se něco přiučil – např. vychytávky v JavaScriptu, správné použití Model-View-Controlleru v PHP nebo použití šablon. Jako semestrálku jsem předělal moje fórum na destil.cz, což se hodilo. Navíc nepovinná bodovaná aktivita byla vypracovat článek na české Wikipedii o webových technologiích. To je myslím výborná myšlenka – studenti se něco naučí a zároveň pomohou rozšířit největší encyklopedii světa. Tento předmět mě opravdu moc bavil a díky bodům ze semestru jsem ani nemusel na zkoušku.

Počítačové sítě byl nejtěžší předmět tohoto semestru. V průběhu jsme museli absolvovat dvě praktické úlohy a naprogramovat dvě síťové aplikace. Praktické úlohy byly zajímavé – konfigurace Linux a Cisco sítě. Navíc v se síťovalo v týmech, kde vždy byl alespoň jeden, kdo tomu rozumněl. Programovací úlohy byly horší. První byla přenost souboru pomocí TCP. To v Javě není aní tak těžké, ale serverová strana se po nás chtěla vícevláknová se současným obsluhováním více klientů. Kdo Javu a vlákna moc neovládá, měl problémy. Takové věci by se podle mě neměly učit v Počítačových sítích. Druhá úloha byla ještě těžší – implementovat přenos souboru pomocí UDP protokolu, ale s detekcí a opravou chyb pomocí algoritmu "plovoucího okénka". Nikdo nám neřekl jak na to a samotný algoritmus je poměrně komplikovaný. Museli jsme toho opravdu hodně vygooglit a strávit několik nocí programováním a ještě mnohem víc nekonečným laděním...Opět si myslím, že programování by se mělo probírat jinde. Zkouška byla hardcore. Práce v semestru na ní neměla skoro žádný vliv a otázky byly velmi těžké, žádné ABCD. Navíc přednáškové slidy byly velmi nedostatečné – pouze seznam pojmů, nikoliv jejich vysvětlení. Nikdo moc takovou obtížnost nečekal a na prvních termínech byla úmrtnost okolo 70%. Potom se většina předmětu zalekla, začala googlit významy pojmů a vše vypracovávat na stm-wiki. Vedení vyšlo vstříc a další testy udělalo lehčí. Nakonec až na ústním dozkoušení se mi podařilo jedničku vybojovat, ale rozhodně to nebyla procházka růžovým sadem. Předmět hodnotím ale spíše kladně, naučil jsem se něco o vláknech, automatech (v Javě) a náročná zkouška mě donutila se něco o sítích doopravdy naučit.

Technologie XML byl hodně v pohodě předmět. Na cvičení se nemuselo nic dělat a semestrálka zabrala tak jeden den. Bylo pro ní přesně dané zadání podle kterého se postupovalo. Při tvorbě jsem se dozvěděl něco o užitečnosti XML, jeho validace, transformace a přístupu ke XML v Javě. Zkouška probíhala pomocí elektronického testu psaného z domova, který šel s pomocí kamarádů na ICQ bez problémů zvládnout.

Databázové systémy byl také velmi jednoduchý předmět. V semestru jsme trochu začali dělat na semestrálce, takže pak samotná tvorba semestrálky ani nebolela. Opět dobře připravený template na semestrálku, který se jenom vyplňoval. V předmětu jsem se dozvěděl jak pracovat s databází Oracle, pokročilé SQL dotazy a výhodu obrázkového E-R modelu. E-R modelem lze jednoduše databázi "nakreslit" a vše pak jednoduše exportovat do SQL. Zkouška pak byla relativně jednoduchá vzhledem k mým předchozím zkušenostem s SQL.

Datových struktur a algoritmů jsem se docela bál. Látka byla poměrně složitá – grafové, rekurzivní a jiné algoritmy s důrazem na co nejmenší efektivitu. Měli jsme ale skvělého cvičícího – pana Chludila. Mrzí mě, že jsme neměli cvičení víc. U více předmětů se totiž projevil nedostatek místností pro katedru počítačů – cvičení jsme měli zkrouhlé na půlku a místo toho jsme měli prosemináře (trochu praktičtěji založené přednášky). Zpátky k panu Chludilovi – srozumitelně nám dokázal vysvětlit i komplikované algoritmy a dokonce nás dokázal pro ně „nadchnout". To se málokomu podaří. Na každém cvičení se psala malá písemka, ale to bylo jenom dobře, aspoň jsme pak na cvičení věděli o co jde. Semestrální práce byla krátká ale zábavná – mělo se zpracovat jedno téma z předmětu libovolným způsobem. Jediná podmínka byla co největší názornost. Dalo to pojmout třeba s humorem a natočitvideo. Vznikla tak výborná databáze materiálů pro učení. Zkouška byla jedna z těžších. Já jí proplul, když jsem šel zkusit předtermín a měl docela štěstí na otázky.

Anglickou konverzaci jsem si zapsal, abych se vyhnul druhému jazyku. Měli jsme na ní rodilého mluvčího pana Cooka, který byl typicky americky trhlý, dozvěděli jsme se i něco zajímavého a občas anglicky promluvili.

Když semestr shrnu tak jsem s ním byl vcelku spokojený – všechny předměty byly praktické, nabyté zkušenosti mohu využít rovnou v praxi. K tomu patřilo obrovské množství semestrálek, které se měly všechny odevzdávat začátkem ledna. Měli jsme tedy krušný začátek ledna, ale nakonec se všechno stihlo. Semestrálkami jsme se toho také hodně naučili. V semestru se mi obecně nelíbilo flákání na cvičeních (které by nám usnadnilo zkouškové) a naopak nedostatek cvičení na zajímavých předmětech (které byly jenom chabě nahrazovány prosemináři). Výsledkem semestru jsem ale byl mile překvapen. Kromě semestrálek jsem se ani moc nenadřel a ačkoli jsem to nijak neplánoval, dokončil jsem semestr se samými jedničkami a těším se na tučné prospěchové stipendium :-)

A co k slibované budoucnosti STM? V průběhu semestru jsme se dozvěděli, že nebude žádný magisterský program pro STM a STM zanikne! Byl to pro nás docela šok, zvlášť když před minulými volbami nás každý ujišťoval, ať se ničeho nebojíme. Nebude to ale zas tak hrozné. Elektrotechnická fakulta se nakonec nerozpadne na dvě(Elektrotechnika x Informatika), vedení se dohodlo na kompromisu. Bude restrukturalizované celé studium a vznikne nový bakalářský obor Informatika. Ten nebude separátní jako teď STM, nebudou dva studijní programy. Tento obor nebude mít společný první ročník s ostatními obory jako teď na EaI. Informatika bude převážně kopírovat STM, ale bude tam o pár víc teoretických a elektrotechnických předmětů navíc. Pořád to podle mě bude nejlepší volba pro studium informatiky v Praze.

No a na tento program bude navazovat regulérní magisterské studium. Tato změna nastane právě, když náš ročník dostuduje STM bakaláře. Bude nám umožněn plynulý přechod na tohoto nového magistra. Stačí, když si do konce bakaláře zapíšeme dva teoretické předměty navíc. Obavy z toho, že naše studium skončí po bakaláři jsou tedy zažehnány.

PS: Moji kamarádi z FELu začali tento rok provozovat e-shop s tričky s geekovskou tématikou, sám nosím RTFM tričko a Have you tried turning it on and off again tričko a musím uznat, že stojí za to!