Jak používat Facebook bez webu facebook.com

Facebook (FB) v dnešní době jede. Kdo na něm není, ochuzuje se o spoustu zajímavých informací nejenom od svých kamarádů. Na Facebooku mi ale vadí čas strávený na jejich webu. Využívají spoustu sociálních technik, které uživatele nutí být na webu co nejdéle = větší zisk z reklamy. Uživatel tak snadno podlehne "lajkování" stránek "které by se mu mohly líbit", "friendování" přátel, "které by mohl znát", hraní blbostí, které hrají jeho kamarádi atd. Tím ale já nechci trávit čas - chci sledovat, co je nového, komentovat, občas něco na FB napsat, chci chatovat přes Facebook chat, chci číst notifikace a chci vidět, jak se blíží eventy, kterých se účastním. A to jde v pohodě i bez webu facebook.com.

Nejdřív to nejdůležitější - sledování feedu vašich přátel. Objevil jsem skvělou webovou službu HootSuite. Ta umožňuje sledovat feedy z různých webových služeb na jedné stránce vedle sebe. Já přes to sleduji Facebook, Twitter a LinkedIn. Konkrétně u FB jde dělat všechno co na webu - náhledy fotek, komentování, lajkování. Publikování toho taky hodně umí - vygeneruje např. náhled odkazu. A hlavně si můžu vybrat, do jakých sítí chci publikovat, takže nemusím do všech sítí publikovat stejný obsah.

Facebook Chat používá dnes více lidí než ICQ. Jeho webové rozhraní je ale příšerné. Často se to odpojuje, někdy zpráva nedojde, někdy víckrát, hrůza. Naštěstí jde FB chat přidat do libovolného Jabber klienta. Já používám instant messenger Digsby, který už má FB chat zabudovaný (a spoustu dalších IM sítí). Pak vůbec neřeším, na jaké IM síti uživatel zrovna je.

Facebook Events (odmítám český překlad události, jsou to akce) jsou taky užitečná  věc. Organizace akcí je jednoduchá a jasně pak vidím kdo jde a kdo ne. Dají se jednoduše zorganizovat i masové akce. Abyste viděli, kdy akce bude a co se bude dít nemusíte chodit na facebook.com. Facebook umožňuje sdílet akce ve formátu iCal. Tomu rozumí různé kalendáře, já používám Google Calendar. FB akce mám pak přehledně ve svém kalendáři (a automaticky i ve svém Android mobilu). Odkaz na exportování akcí do iCalu najdete dole na facebookové stránce s akcemi. Nebo to lze taky provést přes službu FBCal, ta umí do Vašeho kalendáře přidat také narozeniny vašich kamarádů.

Poslední nutnou věcí jsou notifikace - je důležité vědět, když vás někdo otaguje na fotce, když vás někdo požádá o kamarádství, nebo reaguje na váš comment. Zde je nastavení jednoduché, Facebook umožňuje notifikace zasílat na e-mail, takže zamiřte do nastavení Facebooku.

Uvedenou čtveřici nástrojů používám už přibližně měsíc a jsem velmi spokojen. Neztrácím čas na webu facebook.com a přitom nepřicházím o nic, co Facebook nabízí. Tyto nástroje jsou v lecčems i lepší - ve feedu vidím i Twitter a LinkedIn, Facebook chat mám spolehlivý a integrovaný do IM a kalendář akcí mám více přehledný a synchronizovaný s mobilem.

MyHeritage – rodokmen Vaší rodiny snadno a komunitně

V poslední době jsem se zabýval mapováním historie naší rodiny. Zjišťoval jsem informace od příbuzných, s dědou jsme byli v okresním archivu nahlížet do matrik a na nejstarší záznamy jsme si najali profesionálního genealoga. A pak jsem objevil komunitní web MyHeritage – můj výzkum nabral úplně jiný rozměr. Tvorba rodokmenu nebyla nikdy tak jednoduchá a příjemná. A hlavně – pomocí dalších uživatelů jsem se dostal ještě o 100 let více do minulosti!

MyHeritage mě úplně uchvátil – je to robustní komunitní web založený na nejmodernějších webových technologiích se spoustu funkcemi. To se projeví už při tvorbě samotného rodokmenu – vše je drag&drop, vkládání je inteligentní – např. doplňuje příjmení, pomáhá s vytvořením vztahů mezi lidmi, nabízí přidání různých faktů k osobám.

První mě zaujalo vkládání rodinných fotek – na fotkách můžete tagovat obličeje a ty se pak zobrazují přímo v rodokmenu. To by ale nebylo nic převratného, takhle to funguje například na Facebooku. Ale na MyHeritage otagujete pár lidí, systém se z toho naučí a další fotky už taguje za Vás! Někdy rozpozná i přímo osobu na fotografii (třeba z rodinné oslavy), někdy jenom označí, že na tomto místě je obličej a vyzve mě k zadání jména. Rodokmen s fotkami vypadá pak skvěle.

Zadával jsem do systému zatím známé údaje a najednou se vedle jedné osoby ukázala taková zelená ikonka – funkce SmartMatch zapracovala. To je asi nejlepší feature této stránky. Systém zjistil, že stejnou osobu už někdo v rodokmenu má a nabídnul mi porovnání rodokmenů – a skutečně! Zjistil jsem, že v roce 1720 bratr mého předka emigroval do Ameriky. Tam založil rodinu a jeho potomek nyní zadal svůj rodokmen na MyHeritage. Ale údaje o otci tohoto bratra se samozřejmě shodují! A to i dál do minulosti. Profesionálnímu genealogovi jsem platil za zjištění takhle dávných informací o jednom člověku 500 Kč. Tady jsem to měl zadarmo na pár kliknutí. Informace od toho genealoga jsem si ověřil, rozšířil a přidal ještě 3 generace předků do minulosti!

Procházel jsem webem dál a našel další užitečné funkce – třeba export rodokmenu do PDF. Čekal jsem, že tahle funkce bude placená, ale nikoli. Vše na tomto webu je do 500ti osob v rodokmenu zadarmo. A ty PDF vypadají graficky opravdu pěkně. Rodokmen lze rozsekat na A4 nebo lze vygenerovat jedno velké PDF! A těch nastavení – zvolit jde všechno od zobrazovaných informací po různá témata vzhledu.

U statistik ještě zůstaneme, těch je na webu také požehnaně – pomocí statistik jsem třeba zjistil: kdo žil nejkratší/nejdelší dobu, kdo se nejvíckát vdal/oženil, kdo byl nejstarší/nejmladší při narození dítěte, kdo měl nejvíc dětí, kteří dva partneři měli největší věkový rozdíl, průměrná délka života v mé rodině, nejčastější jména a příjmení mých předků, ...

A to není všechno. Web je třeba plně přeložen do češtiny – a to pěkně profesionálně, nikoliv tak nejednotně jako na Facebooku. Na webu je spousta obvyklých komunitních funkcí – vaši žijící příbuzní jsou automaticky zváni k přispívání do rodokmenu Vaší rodiny(pokud zadáte jejich e-mail). Nebo třeba feed změn na rodokmenu. Nebo třeba kravinky jako najdi 5 mě nejpodobnějších celebrit (podle podobnosti obličeje).

Pokud Vás rodinná historie alespoň trochu zajímá, určitě se podívejte na MyHeritage. Získáte tak skvělý nástroj pro správu Vaší rodinné historie a možná objevíte předky a i žijící příbuzné, o kterých jste neměli ani tušení.

(Můj rodokmen na MyHeritage)

Google Talk - jak dát ICQ sbohem pomocí Jabberu

Už to bude víc než 6 let, co používám ICQ pro rychlou textovou komunikaci (instant messaging). Můžu tedy říct, že vím o tomto protokolu hodně. V poslední době už mě ICQ přestává bavit a postupně přecházím na otevřený komunikační protokol Jabber. Co mě na ICQ vadí? Jaké má Jabber výhody? Proč používám jabber klienta Google Talk? Čtěte dál.

Začal jsem ICQ používat v době, kdy o něm vědělo jenom pár lidí. V té době byl instant messaging relativně novinka a ICQ bylo jedno z prvních. Český národ je odjakživa spořivý a když se objevila možnost bezplatné náhrady smsek, ICQ se začalo rychle šířit. Později lidé už byli zvyklí a nechtěli přejít na nic jiného. To je podle mě důvod, proč je v České republice tato síť nejpoužívanější (v současné době okolo 2 miliónů uživatelů). V ostatních zemích tomu vůbec tak není, lidé používají mnohem vyspělejší protokoly (nejvíce Windows Live Messenger).

Mnoho lidí argumentuje nesmyslnými licenčními podmínkami provozování ICQ. Podmínky jsou sice vtipné, ale uživatele se nijak nedotýkají. Kdyby se jimi společnost vlastnící ICQ (AOL) řídila, rovnou může celé ICQ vypnout. Co mě na ICQ nejvíc vadí je jeho zastaralost a uzavřenost. ICQ byla ze začátku bomba, ale jeho vývoj těžce pokulhává. Mluvím tu především o oficiálním klientovi, který je velký, zatížený reklamou, nevkusnou grafikou a nepotřebnými funkcemi. Přijde mi, že přechod z verze 5 na verzi 6 byl spíš downgrade než upgrade. Z klienta zmizelo spoustu funkcí, mimo jiné tvorba vlastních statusů. Přibyly takové kraviny jako nativní otevírání odkazů v Internet Exploreru. Uzavřenost protokolu je také problém – ICQ běží na několika oficiálních serverech, které mají samozřejmě výpadky. Společnost AOL si pak může dělat co chce – např. přibližně před rokem se šířil vir, který pomocí ICQ posílal kamarádům odkaz na sebe. Jak to vyřešilo AOL? Vypnulo posílání odkazů v celé síti! Naprosto neprofesionální přístup.

Dobře, nelíbil se mi oficiální klient, začal používat multiprotokolový klient Miranda. Miranda je skvělá – pomocí volně dostupných pluginů si ji můžete plně přizpůsobit k obrazu svému. Přizpůsobení chce hodně času a trpělivosti na nastavování. To mě jako geekovi nevadí, běžné uživatele to asi odradí. Co mě ale vadí – i po stažení několika Miranda Packů, sáhodlouhém nastavování a ladění to nefunguje úplně dobře. Objevují se malé chybky, občas klient spadne. To se dá přežít. Co se ale přežít nedá, je pokud chcete pluginy nebo celou Mirandu upgradovat. Ukáže se, že pluginy jsou nekompatibilní a celá Miranda se sesype. Z toho důvodu jsem už dva roky používal pořád stejnou Mirandu, kterou jsem se bál upgradovat. Dlouho mě také vadila nemožnost posílání souborů v ICQ síti.

Díval jsem se tedy po jiném řešení a objevil jsem otevřený protokol Jabber. Otevřený znamená, že každý si může pustit svůj Jabber server. Jabber můžete začít používat tak, že se zaregistrujete např. na stránkách jabber.cz. Tento server podporuje také transport do jiných sítí, můžete tedy komunikovat i s lidmi např. z ICQ. Potom si stáhnete nějakého volně dostupného klienta. Nejlepší klient na Jabber je pravděpodobně Psi. Ani tento klient se mi ale moc nelíbí, není úplně dotažený do konce a obsahuje opět zbytečné funkce. To je důvod, proč už jsem na Jabber nepřešel dávno.

Už dlouho používám Gmail a občas jsem používal i v něm zabudovaný chat. Vyzkoušel jsem, jak by se chatovalo pomocí programu Google Talk. Po jeho instalaci se chatování přeneslo do jiné dimenze. Google Talk je jako všechny služby Googlu – velmi jednoduchý na použití a vyladěný do detailů. Nemá žádné zbytečné funkce, umí prostě dobře chatovat. Spolupracuje s Gmailem, kde se všechna konverzace ukládá. Pokud v Gmailu vyhledáváte, automaticky se vyhledává i ve vašich chatech. Google Talk má příjemný jednoduchý design, je nenáročný na paměť, oznamuje nové maily na Gmailu. Chatování běží na Jabberu, spojíte s kýmkoli z této sítě (nebo i přes Jabber transport s jinými sítěmi). Také kvůli němu jsem začal používat Google Apps for your domain. Tato služba umožňuje využívat služby Googlu jako mail, kalendář nebo chat na vlastní doméně. Moje Jabber ID (JID) nyní není něco jako nick@reklamafirmy.com, ale pěkně me@destil.cz.

Google talk klient může klamat velmi jednoduchým vzhledem. Ale překvapí Vás, když začnete doopravdy s někým chatovat. Pokud má protějšek taky Google talk, můžete mu bezplatně zavolat. Volání je mnohem lepší než přes Skype – protokol, který jsem taky donedávna občas používal. Nezatěžuje vaši linku jinými uživateli, vše je automaticky nastaveno, zpoždění je minimální, přenos hlasu je plynulý a hlas zní přirozeněji. Rovněž posílání souborů je pěkně vyřešeno – běží pěkně rychle a má spoustu vychytávek. Např. pokud posíláte obrázek, zobrazí se přímo v chatovacím okně. Navíc tohoto klienta zvládne nainstalovat opravdu každý.

Google talk je proto podle mě nejlepší klient pro Jabber. Spousta mých kamarádů už Jabber také používá, ICQ tak můžu s čistým svědomím opustit.

CzechData.cz - jak dát Dobnetu sbohem

Pokud bydlíte v Řevnicích nebo okolí a jste připojeni přes ADSL nebo bezdrátově u Dobnetu, měli byste zbystřet. Již několik let je v provozu bezdrátová komunitní síť CzechData.cz, jejíž největší slabinou je nedostatek propagace. Jako dlouholetý uživatel Dobnetu v tomto článku chci porovnat tyto dva providery.

Dobnet byl ze začátku velmi nadějný projekt. Přinesl do našich končin internet v dobách, kdy ještě ADSL bylo jenom v Praze a všichni museli čekat u dial-upu. Síť byla rychlá a moderní, objevila se i iniciativa o zapojení do sítě CZFree.net, která poskytuje zajímavé služby uživatelům. Dobnet byl založen jako nezisková organizace a já z toho byl nadšený – nezisková organizace přece bude všechny výdělky dávat na rozvoj sítě a ne "do vlastní kapsy".

Jak se síť rozšiřovala a počet uživatelů šel do tisíců, s Dobnetem to šlo jenom z kopce. Vydělané prostředky se investovaly do rozšiřování sítě do dalších vesnic, nikoliv ale na zkvalitnění stávajících síťových prvků a zvýšení konektivity. APčka tak začala být velmi předimenzovaná a nastaly problémy. Dobnet to vyřešil po svém – řekl že za problémy sítě můžou "stahovači" a do podmínek připojil nařízení, že v hodinách od šesti ráno do půlnoci se nesmí stahovat soubory větší než 50 MB nebo souvislý datový tok delší než 30 minut. Tím bylo připojení naprosto pohřběno. Staromódní členové rady Dobnetu si nevšimli, že dnešní internet již je multimediální a že lidem nestačí jenom stahovat maily a číst jednoduché webové stránky. Nešlo jenom o omezení P2P sítí, takhle jste si nemohli stáhnout ani novou verzi vašeho oblíbeného freeware programu, nemohli jste sledovat internetovou televizi, poslouchat rádio, volat přes Skype nebo hrát on-line hry.

Pokud jsem nějakou z těchto činností provozoval, hned mě kontaktoval pracovník Dobnetu a musel jsem činnost ukončit. Při opakování mi bylo vyhrožováno odpojením od sítě. Stěžoval jsme si na to a bylo mi odpověděno, že si mám koupit analogové rádio a televizi a jestli chci stahovat, tak v noci si můžu dělat co chci. Párkrát jsem tedy opravdu nešel spát a jal se stáhnout to, co jsem potřeboval. Po půlnoci to ale vždy napadlo víc lidí a síť byla naprosto nepoužitelná pro jakýkoli datový přenos.

Řekl jsem si, no co aspoň funguje dobře a rychle načítání běžných stránek přes den. Ale i to se časem začalo zhoršovat. Díky vypadavávání cache serverů Dobnetu byly běžné každodenní někalikominutové výpadky, které mě neobyčejně iritovaly. Síť byla taky velmi špatně postavená a nakonfigurovaná, v důsledku toho byly někdy pingy do internetu okolo sekundy! Něco jako VoIP nebo on-line hry nebylo na DobNetu možné ani ve snu, ta hrozná odezva se projevovala například i v obyčejné ICQ komunikaci.

Jediná příjemná věc na Dobnetu byla cena – tři stovky za měsíc. Jinak mi vadily i další věci: naprosto nepoužitelný web sdruření, neochota jejich zaměstnanců, ignorace e-mailů, nadhodnocené ceny zařízení a montážních prací.

V listopadu tohoto roku jsem se dozvěděl o firmě CzechData . Zavolal jsem jim, dohodl si první měření signálu a nestačil se divit. Ještě ted den jsem byl odpojen od Dobnetu, připojen k nim a byl vesele on-line :) Majitel sítě pan Moravec byl hrozně vstřícný a dokonce mě i dovezl do Dobřichovic svým autem kvůli routeru, protože Dobnet neoprávněně přehrává firmware svých routerů tak, aby šly používat jenom na Dobnetu. Cena za instalaci = 0 Kč.

CzechData je soukromá firma a chová se k připojeným profesionálně – jsou to prostě zákazníci. Síť je od začátku dobře navrhnutá a funkční. Nemůže se stát, že jeden neukáznený uživatel shodí celou síť. Každý má pro sebe vyhrazené pásmo 1Mbit download/upload s agregací 1:10. Bez jakéhokoliv datového omezení. Ze zkušenosti můžu říct, že tím megabitem to skutečně běží. Pingy na bránu (viz obrázek nahoře) jsou kolem 5 milisekund – je to možné u APčka vzdáleného 2 km? :)

Pokud mám jakýkoli problém s internetem, můžu se ozvat pomocí telefonu nebo e-mailu a můj problém je brzy vyřešen. Bez problémů hraji on-line hry, sleduji internetovou televizi nebo rádio. Bez sekání používám programy jako Skype nebo TeamSpeak.Používám webcameru a vysílám obraz s ní do světa. Stahuju nejnovější verze programů megabitovou rychlostí...Uploaduju na web taky megabitem...Prostě paráda.

Síť má i své nevýhody – připojení je dražší, cena je 400 za měsíc. Za tu kvalitu to ale stojí! Síť také občas postihne výpadek, ale o tomto výpadku se vždy píše na stránkách firmy a pokud je výpadek, tak jsou zákazníci informování PROČ se výpadek stal a KDY bude internet zase fungovat.

Síť se také stále rozvíjí, v provozu už je VoIP telefonie za velmi příznivé ceny, plánuje se IPTV a game server. A to nejlepší nakonec: Nedávno bylo spuštěno vysílání v pásmu 5 Ghz, které má delší dosah a nepotřebuje přímou viditelnost. Proto už se kromě Řevnic, Zadní a Hlásné Třebaně připojíte také v Dobřichovicích, Litni a okolních vesnicích...

Na závěr bych chtěl podotknout že nepracuji pro tuto síť, nikdo mi neplatil abych jim dělal reklamu, prostě jsem s touto sítí jenom velmi spokojen a myslím že ostatní uživatelé internetu z okolí Řevnic se o ní mají právo dozvědět.

Co mi dala a vzala Duna on-line?

Před 5ti lety jsem založil internetovou hru Duna on-line , nyní již stálici mezi českými on-line hrami. V tomto článku si přečtete o začátcích Duny, mé roli v jejím dalším vývoji, dozvíte se také jak tato hra ovlivňila můj osobní život. Na konci se pokusím dát radu začínajícím programátorům on-line her.

Vše začalo 11.4.2002. Měsíce před tím jsem četl pouze dvě knížky: učebnici PHP od pana Koska a celou sérii Duny od Franka Herberta . PHP mě připadlo jako úžasně jednoduchý jazyk, ale chyběly zkušenosti, programovat si příklady z učebnice mě nebavilo. V této době jsem také s kámoši hrál internetovou hru RedDragon . Jednou před spaním se mi to všechno spojilo: Co takhle udělat novou internetovou hru na motivy Duny, co bude celá napsaná v PHP?

V té době bylo na českém internetu pouze pár on-line her: RedDragon, WebGame a DarkElf. Všechny tyhle hry mě připadaly hrozně složité a příšerně časově náročné pro hráče. Chtěl jsem to změnit. Jenže jak udělat hru, která bude časově nenáročná, zábavná a ještě s mojí chabou znalostí PHP? Řekl jsem si, že si napíšu jen takový pokus, řeknu o tom jenom pár kámošům a uvidíme, jak to půjde.

Základ hry jsem umístil na freehosting a spustil první věk. Stala se nečekaná věc. Kromě kamarádů se na hru začali exponenciálně registrovat další hráči a začali mi fandit. Freehosting to samozřejmě brzy přestal zvládat, ale dostal jsem nabídku od serveru dune.cz , že můžu web přemístit k nim.

A byl jsem v tom. Zuřivě jsem programoval další fičury, hrozně mě to bavilo, hráči mě podporovali, žil jsem jenom Dunou on-line. Vinou mojí povrchní znalosti PHP byla hra šíleně nezabezpečená a dokonce byla jednou hacknuta. Vinou mojí chabé znalosti databází byla hra šíleně neoptimalizovaná a server jí pomalu přestal stačit. Hráči mě ale podporovali, tak moje nadšení nijak neopadalo.

Co ale opadalo byl můj osobní život. Ve třídě jsem nebyl moc oblíbený, měl jsem jenom pár kamarádů, o holkách ani nemluvě. Jediný, kdo mě podporoval byli hráči Duny on-line, takže jsem na internetu trávil pořád víc a víc času…To se samozřejmě promítlo i do vztahů s mými rodiči. Já si to ale vydupal a Duna on-line se rozvíjela dál…

První věk jsem označil za testovací a další věky už byly bezvadně hratelné. Hra se vyprofilovala jako jednoduchá hra, kde záleží hlavně na komunikaci mezi hráči, složité politice a intrikách. Revoluční se rovněž ukázalo rozdělení na národy, které spolu bojovali a uzavírali spojenectví. Řadový hráč si vlastního hraní moc neužil, měl odklikáno za chvilku. Zábavné byly útoky, ale jenom u těch národů, kteří měli dobré útočné jednotky. Poctivou prací se ale mohl řadový hráč vypracovat nejdřív v malorodu, pak v národu a jednou to mohl dotáhnout i na velitele národu vyjednávajícím mezinárodní smlouvy.

Největšího úspěchu s Dunou on-line jsem dosáhnul na JuniorInternetu 2003 . Vyhrál jsem tu hlavní cenu, potřásl si rukou s ministrem informatiky, přednášel před sálem plným lidí, byl jsem v sedmém nebi. V této době největší slávy měla hra okolo 3000 zaregistrovaných uživatelů…V tu dobu jsem ale nestíhal spravovat tento každým dnem se zvětšující projekt i přesto, že jsem mu věnoval všechen svůj volný čas. Začaly totiž problémy se serverem, Duna se stala obrovským žroutem výpočetního výkonu a tak mě vyhazovali ze serveru na server. Na JuniorInternetu mě zaujala jedna přednáška, na které se říkalo, že velké projekty se nedají dělat v jednom člověku.

Našel jsem si tedy člověka s nickem happz, profesionálního programátora. Pomohl mi vyřešit problém se serverem a přesvědčil mě, že celá Duna se musí přepsat, jestli má být dále použitelná.

Pustili jsme se tedy do toho. Happz mě toho hrozně moc naučil, moc mu za to děkuji. Zdlouhavé přepisovaní a optimalizovaní už mě ale tak nebavilo. Hra se totiž musela zakonzervovat co se týče nových vlastností a nejdřív se musel dát do pořádku stávající kód. Na druhou stranu jsem teď měl víc času, začal jsem se víc bavit s lidmi, zjistil jsem, že ten alkohol není úplně tak špatný :) Ale nebylo to ono, prožil jsem několik nešťastných neopětovaných lásek a s kamarády se to lepšilo jenom pomalu.

Po zdlouhavé optimalizaci se na podzim 2003 stal z Duny opravdu velký webový projekt. Já jsem byl opět nadšený, že se vrhnu do programování dalších fičur už s novými programovacími zkušenostmi. Jenže to nebylo tak jednoduché. Hráči si zvykli na tehdejší herní systém a nechtěli nic měnit. Nebo si vymýšleli svoje změny, které neseděly do mého konceptu.

Menší změny jsem prosadil, ale když jsem chtěl prosazovat větší změny v herním systému, hráči se bouřili. Snažil jsem se tedy o změnách s nimi bavit, zavedl různá fóra na přípravu nových změn, ale k ničemu to nevedlo, každý měl jiný názor a k ničemu to nevedlo. Moc demokracie škodilo. Vše vyvrcholilo někdy v květnu 2004, kdy jsem se rozhodl změnit parametry jednotek jednotlivých národů. Jednotky by byly více vyváženější, jenom by dříve bojovné rody byly obranné a naopak. Hráči ale chtěli hrát pořád tak, jak předtím. Debata o jednotkách se vyhrotila, předložil jsem několik kompromisních návrhů, ale nakonec to dopadlo vždy tak, že to, co říká Destil, je vždy špatně.

Někdy touto dobou jsem šel z vlaku a napadlo mě: „Co takhle s Dunou skončit?“. Okamžitě jsem tak absurdní myšlenku zavrhnul. Rozhodl jsem se ale aspoň Dunu prodat, když jsem na ní dělal přes dva roky. Dostal jsem pár nabídek, ale všechny byly v řádu tisíců – naprosto směšné částky vzhledem k práci, kterou jsem na naprogramování tohoto veledíla vynaložil. Zkoušeli jsme to taky s bannerovou reklamou, vydělali jsme si něco okolo pětistovky. Když nešlo ani to, rozhodl jsem se v červnu 2004 s Dunou definitivně skončit a předat ji happzovi.

Duna od té doby spíše stagnovala. Prosadilo se jen minimum změn ve hře a hra se hráčům začala ohrávat. Vznikla praxe, že hráli jenom lidé ve vedení národů a řadoví hráči museli pouze plnit příkazy shora, jinak byli potrestáni. Lidé začali odcházet ke konkurenčním hrám.

Za dobu existence Duny on-line totiž vzniklo spousta on-line her více či méně podobným Duně. Většina her zkopírovala koncept hráčů bojující za určité národy a vytvořili složitejší a časově náročnější aparát pro řadového hráče. Tento koncept už pak stačilo dosadit do světa třeba StarGate ,StarTreku , Stopařova průvodce po galaxii , hmyzu na louce atd…

Na druhou stranu v mém životě se po opuštění Duny on-line začaly dít pozitivní věci. Začal jsem se sebou něco dělat, začal jsem trochu sportovat a bavit se s víc lidmi i o jiných věcech než Duna. Začal jsem pořádně chodit na kalby a pořádat různé akce i u mě doma. V den mých 18tých narozenin jsem si našel svojí první holku a později jsem na 3 měsíce odjel do Austrálie, kde jsem prožil nezapomenutelné zážitky…

S programováním jsem neskončil, jenom jsem dělal weby pro známé, weby za peníze, začal jsem programovat open-source J2ME aplikace, což mi pomohlo i ke komerčnímu programování v J2ME. Už jsem z programování nebyl tak hrozně nadšený jako v začátcích Duny, ale zato jsem doopravdy začal žít plnohodnotný život.

V závěru bych chtěl trochu poradit začínajícím mladým programátorům: Nevrhejte se do tvorby vlastní on-line hry! Zvlášť v dnešní době, kdy je on-line her jako máku, nemáte skoro žádnou šanci prorazit. Hráčů budete mít pomálu a problémů hodně. Vývoj takové hry vás úplně vtáhne do sebe a budete ztrácet čas, kterého později budete litovat. Myslíte si, že hru prodáte za težké prachy nebo že zbohatnete na reklamě? Pochybuji.

Neodrazuji vás ale od programovaní, to vůbec. Začněte s osobním webem, pokračujte webem třeba vaší třídy nebo party. Baví vás něco? Nějaký seriál, film, počítačová hra? Udělejte tomu fanouškovský web. Chybí Vám některý program? Napište si ho a zveřejněte ho jako open-source. Bude vás to bavit skoro jako on-line hra, protože to budete dělat pro lidi a ti vás budou oceňovat a podporovat. Jenom ten projekt nebude tak rozsáhlý a vy budete zvládat i jiné věci. Později si vás určitě někdo všimne a lehce se přehoupnete do komerční sféry…Přeju vám hodně úspěchů v životě reálném i on-line!

Televize? Přežitek! Let’s go online!

Také Vás štvou trapné seriály na Nově, Primě a ČT1? Hodinové zprávy? Reklamy každých 30 minut? Teleshopping? Béčkové filmy a dobré filmy zmršené dabingem? Vyhoďte televizi a pořiďte si raději pořádné připojení k internetu!
Na televizi už se nedívám několik let. Zjistil jsem, že internet dokáže televizi plně nahradit a dokonce převýšit. Budoucnost zábavy založené na sledování audiovizuálních záznamů se totiž jmenuje video-on-demand – jinými slovy, díváte se přesně na to co chcete, a ne na to co zrovna „dávají“. To je možné díky internetu už dnes.

Hodně lidí sleduje televizi kvůli zprávám. V dnešní době ale člověk potřebuje informace hned, ne až „v půl osmý“. Internet vše tohle nabízí. Doporučuji server aktuálně.cz , je velmi přehledný a kromě článků obsahuje audio i video reportáže.

Lidé sledují televizi, protože se chtějí bavit. Úroveň zábavných pořadů v českých televizí je ale imho příšerná. Komunikujte po ICQ, hrajte hry na internetu, stahujte vtipná videa a o zábavu budete mít postaráno.

Lidé sledují televizi také kvůli filmům. Chcete vidět film dva roky po premiéře, plný reklam a zmršený nekvalitním dabingem? Sledujte televizi. Já preferuji si film stáhnout v originále v DVD kvalitě tak měsíc po premiéře, podívat se na něj kdy chci, s kým chci a kolikrát chci. Říkáte, že to je nelegální? Není! V České republice je stahování filmů legální, pokud je zároveň nesdílíte. Lze toho dosáhnout například stahováním z tzv. quick upload serverů jako jeRapidShare , eDisk atd. nebo přes P2P síť DirectConnect (pokud sdílíte pouze legální data a nemáte klienta, který automaticky sdílí to, co stahujete)

A nakonec to nejvíc milované televizními diváky – seriály. Seriály v českých televizích jsou nízkorozpočtové, bez zajímavé zápletky, nekonečné, herecké výkony taky nic moc. Koukněte se radši na seriály, které běží momentálně ve Spojených státech. Díky internetu to není žádný problém! Opět můžete seriály sledovat kdy chcete a připravte se na špičkové herecké výkony, nečekané zvraty, dechberoucí efekty, zajímavou psychologii postav a prostě skvělou zábavu! Navíc na internetu nejste sami, kdo tyto seriály sleduje. Lehce seženete české titulky, nebo svoji závislost budete prohlubovat na diskusních fórech s jinými nadšenci :) A poslední a neméně důležitý klad – při sledování amerických seriálů se zábavnou formou naučíte moderní angličtinu – zjistíte jak se doopravdy v Americe mluví, jak se vyjádřit v různých situacích, váš „listening skill“ vylétne do výše. V české škole byste se tohle nikdy nenaučili.

Doporučil bych Vám pár skvělých seriálů:

Stargate

Legendární seriál, který se vysílal i u nás, ale po 6.sérii se Nova rozhodla nekoupit další díly. Stargate přilévá novou krev do sci-fi žánru, protože se odehrává v současnosti a ne v „blíže neurčené budoucnosti“. Myšlenka hvězdných bran spojující jednotlivé planety je jistě zajímavá, ale tak po 6.sezonách už trochu ztrácí na atraktivnosti. Naštěstí seriál v posledních letech chytil „druhý dech“, objevili se noví nepřátelé Ori, povznesené bytosti s neomezenou mocí, která se zakládá na počtu lidí, kteří je uctívají. Objevují se zde zajímavé myšlenky o náboženství, manipulace s lidmi a slepé víře. S novými herci je seriál také akčnější a vtipnější. Ke klasické Stargate SG-1 přibyl také spin-off Stargate Atlantis, který není až tak originální (Další tým bojuje s nepřáteli v jiné galaxii), ale vše zachraňuje dr.Zelenka, český herec, který občas utrousí českou hlášku, které Amíci rozhodně nerozumí :)

Fan page

Battlestar Galactica

Nejlepší sci-fi seriál co jsem dosud viděl, řekl bych. Zpočátku jsem k němu byl dost nedůvěřivý, čekal jsem klon StarTreku, protože děj se z velké části odehrává na jedné vesmírné lodi – Battlestar Galactice. Byl jsem ale rychle vyveden z omylu, seriál boří všechna zavedená klišé. Vyniká především mimořádně zajímavou psychologií postav. Postavy zde nejsou jenom kladné a záporné, každá postava má svoje klady a zápory, své cíle a neduhy, které se na ději projevují. Děj je dosti nepředvídatelný, plný šokujících překvapení. Řeší se tu také dost dilemat – morálních, ohledně vztahu člověka ke stroji i v mezilidských vztazích. Samotná technologie tu není to hlavní, v dnešní době už nikdo není přilepen na obrazovce jenom kvůli ukázkám budoucí technologie, protože dnes se stačí rozhlédnout okolo sebe. Samozřejmě nechybí ani obrovské a realistické vesmírné i pozemní bitvy. Je toho moc, proč je Battlestar Galactica tak zajímavá, mohu jenom doporučit.

Fan page

How I Met Your Mother

Tento seriál je z trochu jiného soudku – sitcom. Dá se přirovnat k Přátelům, ale hlavní postavy jsou mladší a realističtější. Řeší se tu ohrané téma „jak najít tu pravou“, ale originálním způsobem – otec vypráví svým pubertálním dětem, jak se žilo v roce 2006 neobyčejně vtipným způsobem. Vtipnost ale není na úkor inteligence postav. Nesmějeme se postavám, ale situaci, která nastala. Postavy jsou normální lidé, do kterých se lze snadno vcítit. Navíc podle mě dobře odráží realitu života mladých Američanů, pokud se chcete poučit jak to v Americe chodí a výborně se přitom pobavit, také mohu jenom doporučit.

Fan page

Futurama

Legendární seriál od tvůrců seriálu Simsonovi. Na Simpsonovi jsem v minulosti koukal, ale nepřišli mi tak vtipní. Je to hodně americký seriál a hodně narážek tam nemůžeme jako Češi pochopit. Futurama je ale jiná. Odehrává se v budoucnosti, ale výborně paroduje úplně všechno z naší doby i ze světa sci-fi. Je to tak trochu parodie na seriál, postavy jsou srandovní, zápletka je většinou ta nejvíc nepravděpodobná. Ale to všechno je uděláno schválně a s velkou dávkou humoru. Pokud Vás to chytne, nepřestanete se smát od začátku do konce. Vřele doporučuji!

Fan page