Friday, March 16, 2007

Co mi dala a vzala Duna on-line?

Před 5ti lety jsem založil internetovou hru Duna on-line , nyní již stálici mezi českými on-line hrami. V tomto článku si přečtete o začátcích Duny, mé roli v jejím dalším vývoji, dozvíte se také jak tato hra ovlivňila můj osobní život. Na konci se pokusím dát radu začínajícím programátorům on-line her.

Vše začalo 11.4.2002. Měsíce před tím jsem četl pouze dvě knížky: učebnici PHP od pana Koska a celou sérii Duny od Franka Herberta . PHP mě připadlo jako úžasně jednoduchý jazyk, ale chyběly zkušenosti, programovat si příklady z učebnice mě nebavilo. V této době jsem také s kámoši hrál internetovou hru RedDragon . Jednou před spaním se mi to všechno spojilo: Co takhle udělat novou internetovou hru na motivy Duny, co bude celá napsaná v PHP?

V té době bylo na českém internetu pouze pár on-line her: RedDragon, WebGame a DarkElf. Všechny tyhle hry mě připadaly hrozně složité a příšerně časově náročné pro hráče. Chtěl jsem to změnit. Jenže jak udělat hru, která bude časově nenáročná, zábavná a ještě s mojí chabou znalostí PHP? Řekl jsem si, že si napíšu jen takový pokus, řeknu o tom jenom pár kámošům a uvidíme, jak to půjde.

Základ hry jsem umístil na freehosting a spustil první věk. Stala se nečekaná věc. Kromě kamarádů se na hru začali exponenciálně registrovat další hráči a začali mi fandit. Freehosting to samozřejmě brzy přestal zvládat, ale dostal jsem nabídku od serveru dune.cz , že můžu web přemístit k nim.

A byl jsem v tom. Zuřivě jsem programoval další fičury, hrozně mě to bavilo, hráči mě podporovali, žil jsem jenom Dunou on-line. Vinou mojí povrchní znalosti PHP byla hra šíleně nezabezpečená a dokonce byla jednou hacknuta. Vinou mojí chabé znalosti databází byla hra šíleně neoptimalizovaná a server jí pomalu přestal stačit. Hráči mě ale podporovali, tak moje nadšení nijak neopadalo.

Co ale opadalo byl můj osobní život. Ve třídě jsem nebyl moc oblíbený, měl jsem jenom pár kamarádů, o holkách ani nemluvě. Jediný, kdo mě podporoval byli hráči Duny on-line, takže jsem na internetu trávil pořád víc a víc času…To se samozřejmě promítlo i do vztahů s mými rodiči. Já si to ale vydupal a Duna on-line se rozvíjela dál…

První věk jsem označil za testovací a další věky už byly bezvadně hratelné. Hra se vyprofilovala jako jednoduchá hra, kde záleží hlavně na komunikaci mezi hráči, složité politice a intrikách. Revoluční se rovněž ukázalo rozdělení na národy, které spolu bojovali a uzavírali spojenectví. Řadový hráč si vlastního hraní moc neužil, měl odklikáno za chvilku. Zábavné byly útoky, ale jenom u těch národů, kteří měli dobré útočné jednotky. Poctivou prací se ale mohl řadový hráč vypracovat nejdřív v malorodu, pak v národu a jednou to mohl dotáhnout i na velitele národu vyjednávajícím mezinárodní smlouvy.

Největšího úspěchu s Dunou on-line jsem dosáhnul na JuniorInternetu 2003 . Vyhrál jsem tu hlavní cenu, potřásl si rukou s ministrem informatiky, přednášel před sálem plným lidí, byl jsem v sedmém nebi. V této době největší slávy měla hra okolo 3000 zaregistrovaných uživatelů…V tu dobu jsem ale nestíhal spravovat tento každým dnem se zvětšující projekt i přesto, že jsem mu věnoval všechen svůj volný čas. Začaly totiž problémy se serverem, Duna se stala obrovským žroutem výpočetního výkonu a tak mě vyhazovali ze serveru na server. Na JuniorInternetu mě zaujala jedna přednáška, na které se říkalo, že velké projekty se nedají dělat v jednom člověku.

Našel jsem si tedy člověka s nickem happz, profesionálního programátora. Pomohl mi vyřešit problém se serverem a přesvědčil mě, že celá Duna se musí přepsat, jestli má být dále použitelná.

Pustili jsme se tedy do toho. Happz mě toho hrozně moc naučil, moc mu za to děkuji. Zdlouhavé přepisovaní a optimalizovaní už mě ale tak nebavilo. Hra se totiž musela zakonzervovat co se týče nových vlastností a nejdřív se musel dát do pořádku stávající kód. Na druhou stranu jsem teď měl víc času, začal jsem se víc bavit s lidmi, zjistil jsem, že ten alkohol není úplně tak špatný :) Ale nebylo to ono, prožil jsem několik nešťastných neopětovaných lásek a s kamarády se to lepšilo jenom pomalu.


Po zdlouhavé optimalizaci se na podzim 2003 stal z Duny opravdu velký webový projekt. Já jsem byl opět nadšený, že se vrhnu do programování dalších fičur už s novými programovacími zkušenostmi. Jenže to nebylo tak jednoduché. Hráči si zvykli na tehdejší herní systém a nechtěli nic měnit. Nebo si vymýšleli svoje změny, které neseděly do mého konceptu.

Menší změny jsem prosadil, ale když jsem chtěl prosazovat větší změny v herním systému, hráči se bouřili. Snažil jsem se tedy o změnách s nimi bavit, zavedl různá fóra na přípravu nových změn, ale k ničemu to nevedlo, každý měl jiný názor a k ničemu to nevedlo. Moc demokracie škodilo. Vše vyvrcholilo někdy v květnu 2004, kdy jsem se rozhodl změnit parametry jednotek jednotlivých národů. Jednotky by byly více vyváženější, jenom by dříve bojovné rody byly obranné a naopak. Hráči ale chtěli hrát pořád tak, jak předtím. Debata o jednotkách se vyhrotila, předložil jsem několik kompromisních návrhů, ale nakonec to dopadlo vždy tak, že to, co říká Destil, je vždy špatně.

Někdy touto dobou jsem šel z vlaku a napadlo mě: „Co takhle s Dunou skončit?“. Okamžitě jsem tak absurdní myšlenku zavrhnul. Rozhodl jsem se ale aspoň Dunu prodat, když jsem na ní dělal přes dva roky. Dostal jsem pár nabídek, ale všechny byly v řádu tisíců – naprosto směšné částky vzhledem k práci, kterou jsem na naprogramování tohoto veledíla vynaložil. Zkoušeli jsme to taky s bannerovou reklamou, vydělali jsme si něco okolo pětistovky. Když nešlo ani to, rozhodl jsem se v červnu 2004 s Dunou definitivně skončit a předat ji happzovi.

Duna od té doby spíše stagnovala. Prosadilo se jen minimum změn ve hře a hra se hráčům začala ohrávat. Vznikla praxe, že hráli jenom lidé ve vedení národů a řadoví hráči museli pouze plnit příkazy shora, jinak byli potrestáni. Lidé začali odcházet ke konkurenčním hrám.

Za dobu existence Duny on-line totiž vzniklo spousta on-line her více či méně podobným Duně. Většina her zkopírovala koncept hráčů bojující za určité národy a vytvořili složitejší a časově náročnější aparát pro řadového hráče. Tento koncept už pak stačilo dosadit do světa třeba StarGate ,StarTreku , Stopařova průvodce po galaxii , hmyzu na louce atd…

Na druhou stranu v mém životě se po opuštění Duny on-line začaly dít pozitivní věci. Začal jsem se sebou něco dělat, začal jsem trochu sportovat a bavit se s víc lidmi i o jiných věcech než Duna. Začal jsem pořádně chodit na kalby a pořádat různé akce i u mě doma. V den mých 18tých narozenin jsem si našel svojí první holku a později jsem na 3 měsíce odjel do Austrálie, kde jsem prožil nezapomenutelné zážitky…

S programováním jsem neskončil, jenom jsem dělal weby pro známé, weby za peníze, začal jsem programovat open-source J2ME aplikace, což mi pomohlo i ke komerčnímu programování v J2ME. Už jsem z programování nebyl tak hrozně nadšený jako v začátcích Duny, ale zato jsem doopravdy začal žít plnohodnotný život.

V závěru bych chtěl trochu poradit začínajícím mladým programátorům: Nevrhejte se do tvorby vlastní on-line hry! Zvlášť v dnešní době, kdy je on-line her jako máku, nemáte skoro žádnou šanci prorazit. Hráčů budete mít pomálu a problémů hodně. Vývoj takové hry vás úplně vtáhne do sebe a budete ztrácet čas, kterého později budete litovat. Myslíte si, že hru prodáte za težké prachy nebo že zbohatnete na reklamě? Pochybuji.

Neodrazuji vás ale od programovaní, to vůbec. Začněte s osobním webem, pokračujte webem třeba vaší třídy nebo party. Baví vás něco? Nějaký seriál, film, počítačová hra? Udělejte tomu fanouškovský web. Chybí Vám některý program? Napište si ho a zveřejněte ho jako open-source. Bude vás to bavit skoro jako on-line hra, protože to budete dělat pro lidi a ti vás budou oceňovat a podporovat. Jenom ten projekt nebude tak rozsáhlý a vy budete zvládat i jiné věci. Později si vás určitě někdo všimne a lehce se přehoupnete do komerční sféry…Přeju vám hodně úspěchů v životě reálném i on-line!