Třetí semestr na STM – nejpraktičtější ze všech

Mám za sebou další semestr na FEL STM – tentokrát to byl velmi praktický semestr a ani to nebolelo. Navíc se v jeho průběhu rozhodlo o budoucnosti celého programu STM. Zajímá Vás jaké to bylo a bude? Čtěte dál!

V tomto semestru se cesty studentů na STM rozdělily na 4 obory. Největší zájem byl o obor Web&Multimedia těsně následovaný oborem Softwarové inženýrství. Menší zájem byl o obor Manažerská informatika a na obor Inteligentní systémy nastoupilo jenom okolo 15ti studentů. Tento obor by mohl být zajímavý, ale bohužel byl zřízen „na poslední chvíli". Já jsem si vybral cestu oboru Softwarové inženýrství s tím, že si nepovinně zapíšu některé předměty týkající se webu z Webu&Multimédií. Vyhnu se tak grafickým předmětům, které jsou ve W&MM povinné. Většina předmětů ale byla společná pro všechny obory.

Programování v jazyku v C++ byl čistě programovací předmět. Během semestru jsme nemuseli skoro nic dělat a o to byl pak těžší začátek ledna. Museli jsme odevzdat docela složitou semestrálku v C++, která musela být zkompilovatelná nejpřísnějšími kompilátory. Osobně jsem s jazykem C prožil spoustu bezesných nocí a vzpomínal na krásnou Javu. Možná by pomohlo, kdybychom na cvičení byli motivováni něco dělat díky bodům za aktivitu. Jinak byl ale předmět dobře připraven a materiály byly kvalitní. V zápočtovém týdnu se psala velká písemka, která byla de facto zkoušková. Měla dvě části – klauzurní a klasifikovanou část. Klauzurní se hodnotila jenom má zápočet/nemá a za klasifikovanou byly body na zkoušku. Vše bylo programování v C++ na papír, na což jsme dost nadávali. V klauzurní části jsem měl nějakou malou chybu, která by se hned po spuštění programu projevila. Papír bohužel spustit nejde. Naštěstí se vše dalo zachránit na opravném termínu, ale byly to horké chvilky. Obecně předmět hodnotím kladně, donutil mě naučit se v C++ a při neodfláknuté semestrálce se dal dát ze semestru.

Úvod do softwarového inženýrství je povinný předmět mého oboru. Při absolvování jsem váhal, jestli jsem si obor zvolil dobře. Předmět nás měl naučit analýze pomocí UML a vyzkoušet si práci v týmech. V 5tičlenných týmech jsme měli provést kompletní analýzu složitějšího softwarového projektu. UML nás ale nikdo neučil. Nakonec jsme sklouzli k tomu, že jsme psali texty, které byly „manažerské" a kreslili diagramy, které „vypadaly fakt dobře". Ale nikdo by podle nich žádný softwarový projekt nestvořil. Navíc v půlce semestru byl také klauzurní test (je/není zápočet), který některým týmům snížil počet členů. Na konci semestru se nám podařilo vygenerovat 100stránkovou pochybnou ale dobře vypadající dokumentaci. Zkouška pak byla docela v pohodě, protože sami zkoušející pořádně neovládali UML. Zkoušku složil nakonec ten, kdo byl sebevědomý a řekl: „Chci jedničku". Tento předmět mě skutečně nepřesvědčil, že analýza je u větších projektů potřeba a že to není jenom ztráta peněz a lidských zdrojů.

Tvorbu webových aplikací 1 jsem si zapsal nepovinně. Tento předmět mě velmi bavil. Byl jeden z mála, kde se na cvičeních něco dělalo. Učili jsme se klasickou kombinaci webových technologií XHTML+CSS+JS+PHP+MySQL. Učili jsme se ale vše pěkně tak, jak se v současné době má na webu programovat. I já, který s těmito technologiemi pracuji už dlouho jsem se něco přiučil – např. vychytávky v JavaScriptu, správné použití Model-View-Controlleru v PHP nebo použití šablon. Jako semestrálku jsem předělal moje fórum na destil.cz, což se hodilo. Navíc nepovinná bodovaná aktivita byla vypracovat článek na české Wikipedii o webových technologiích. To je myslím výborná myšlenka – studenti se něco naučí a zároveň pomohou rozšířit největší encyklopedii světa. Tento předmět mě opravdu moc bavil a díky bodům ze semestru jsem ani nemusel na zkoušku.

Počítačové sítě byl nejtěžší předmět tohoto semestru. V průběhu jsme museli absolvovat dvě praktické úlohy a naprogramovat dvě síťové aplikace. Praktické úlohy byly zajímavé – konfigurace Linux a Cisco sítě. Navíc v se síťovalo v týmech, kde vždy byl alespoň jeden, kdo tomu rozumněl. Programovací úlohy byly horší. První byla přenost souboru pomocí TCP. To v Javě není aní tak těžké, ale serverová strana se po nás chtěla vícevláknová se současným obsluhováním více klientů. Kdo Javu a vlákna moc neovládá, měl problémy. Takové věci by se podle mě neměly učit v Počítačových sítích. Druhá úloha byla ještě těžší – implementovat přenos souboru pomocí UDP protokolu, ale s detekcí a opravou chyb pomocí algoritmu "plovoucího okénka". Nikdo nám neřekl jak na to a samotný algoritmus je poměrně komplikovaný. Museli jsme toho opravdu hodně vygooglit a strávit několik nocí programováním a ještě mnohem víc nekonečným laděním...Opět si myslím, že programování by se mělo probírat jinde. Zkouška byla hardcore. Práce v semestru na ní neměla skoro žádný vliv a otázky byly velmi těžké, žádné ABCD. Navíc přednáškové slidy byly velmi nedostatečné – pouze seznam pojmů, nikoliv jejich vysvětlení. Nikdo moc takovou obtížnost nečekal a na prvních termínech byla úmrtnost okolo 70%. Potom se většina předmětu zalekla, začala googlit významy pojmů a vše vypracovávat na stm-wiki. Vedení vyšlo vstříc a další testy udělalo lehčí. Nakonec až na ústním dozkoušení se mi podařilo jedničku vybojovat, ale rozhodně to nebyla procházka růžovým sadem. Předmět hodnotím ale spíše kladně, naučil jsem se něco o vláknech, automatech (v Javě) a náročná zkouška mě donutila se něco o sítích doopravdy naučit.

Technologie XML byl hodně v pohodě předmět. Na cvičení se nemuselo nic dělat a semestrálka zabrala tak jeden den. Bylo pro ní přesně dané zadání podle kterého se postupovalo. Při tvorbě jsem se dozvěděl něco o užitečnosti XML, jeho validace, transformace a přístupu ke XML v Javě. Zkouška probíhala pomocí elektronického testu psaného z domova, který šel s pomocí kamarádů na ICQ bez problémů zvládnout.

Databázové systémy byl také velmi jednoduchý předmět. V semestru jsme trochu začali dělat na semestrálce, takže pak samotná tvorba semestrálky ani nebolela. Opět dobře připravený template na semestrálku, který se jenom vyplňoval. V předmětu jsem se dozvěděl jak pracovat s databází Oracle, pokročilé SQL dotazy a výhodu obrázkového E-R modelu. E-R modelem lze jednoduše databázi "nakreslit" a vše pak jednoduše exportovat do SQL. Zkouška pak byla relativně jednoduchá vzhledem k mým předchozím zkušenostem s SQL.

Datových struktur a algoritmů jsem se docela bál. Látka byla poměrně složitá – grafové, rekurzivní a jiné algoritmy s důrazem na co nejmenší efektivitu. Měli jsme ale skvělého cvičícího – pana Chludila. Mrzí mě, že jsme neměli cvičení víc. U více předmětů se totiž projevil nedostatek místností pro katedru počítačů – cvičení jsme měli zkrouhlé na půlku a místo toho jsme měli prosemináře (trochu praktičtěji založené přednášky). Zpátky k panu Chludilovi – srozumitelně nám dokázal vysvětlit i komplikované algoritmy a dokonce nás dokázal pro ně „nadchnout". To se málokomu podaří. Na každém cvičení se psala malá písemka, ale to bylo jenom dobře, aspoň jsme pak na cvičení věděli o co jde. Semestrální práce byla krátká ale zábavná – mělo se zpracovat jedno téma z předmětu libovolným způsobem. Jediná podmínka byla co největší názornost. Dalo to pojmout třeba s humorem a natočitvideo. Vznikla tak výborná databáze materiálů pro učení. Zkouška byla jedna z těžších. Já jí proplul, když jsem šel zkusit předtermín a měl docela štěstí na otázky.

Anglickou konverzaci jsem si zapsal, abych se vyhnul druhému jazyku. Měli jsme na ní rodilého mluvčího pana Cooka, který byl typicky americky trhlý, dozvěděli jsme se i něco zajímavého a občas anglicky promluvili.

Když semestr shrnu tak jsem s ním byl vcelku spokojený – všechny předměty byly praktické, nabyté zkušenosti mohu využít rovnou v praxi. K tomu patřilo obrovské množství semestrálek, které se měly všechny odevzdávat začátkem ledna. Měli jsme tedy krušný začátek ledna, ale nakonec se všechno stihlo. Semestrálkami jsme se toho také hodně naučili. V semestru se mi obecně nelíbilo flákání na cvičeních (které by nám usnadnilo zkouškové) a naopak nedostatek cvičení na zajímavých předmětech (které byly jenom chabě nahrazovány prosemináři). Výsledkem semestru jsem ale byl mile překvapen. Kromě semestrálek jsem se ani moc nenadřel a ačkoli jsem to nijak neplánoval, dokončil jsem semestr se samými jedničkami a těším se na tučné prospěchové stipendium :-)

A co k slibované budoucnosti STM? V průběhu semestru jsme se dozvěděli, že nebude žádný magisterský program pro STM a STM zanikne! Byl to pro nás docela šok, zvlášť když před minulými volbami nás každý ujišťoval, ať se ničeho nebojíme. Nebude to ale zas tak hrozné. Elektrotechnická fakulta se nakonec nerozpadne na dvě(Elektrotechnika x Informatika), vedení se dohodlo na kompromisu. Bude restrukturalizované celé studium a vznikne nový bakalářský obor Informatika. Ten nebude separátní jako teď STM, nebudou dva studijní programy. Tento obor nebude mít společný první ročník s ostatními obory jako teď na EaI. Informatika bude převážně kopírovat STM, ale bude tam o pár víc teoretických a elektrotechnických předmětů navíc. Pořád to podle mě bude nejlepší volba pro studium informatiky v Praze.

No a na tento program bude navazovat regulérní magisterské studium. Tato změna nastane právě, když náš ročník dostuduje STM bakaláře. Bude nám umožněn plynulý přechod na tohoto nového magistra. Stačí, když si do konce bakaláře zapíšeme dva teoretické předměty navíc. Obavy z toho, že naše studium skončí po bakaláři jsou tedy zažehnány.

PS: Moji kamarádi z FELu začali tento rok provozovat e-shop s tričky s geekovskou tématikou, sám nosím RTFM tričko a Have you tried turning it on and off again tričko a musím uznat, že stojí za to!

Druhý semestr na STM - suma sumárum

Právě jsem úspěšně zakončil 2.semestr bakalářského programu Softwarové technologie a management na ČVUT Fakultě elektrotechnické . Především zájemcům o tento studijní program chci podrobně tento semestr v tomto článku popsat a zhodnotit. Začnu u jednotlivých předmětů:

Technologie pro web a multimedia: Myslel jsem, že když už tolik let dělám webové stránky, že mi tento předmět nemůže nic nového přinést. Byl jsem příjemně překvapen. Naučil jsem se, jak psát stránky validní, accesibilní a přístupné pro internetové vyhledávače. Dokonce i v HTML jsem se naučil některé nové tagy a poznal krásy formátování jenom za pomoci CSS. Předmět nebyl těžký, byl velmi prakticky zaměřený a kromě několika lehkých testů stačilo udělat jako semestrálku validní HTML stránku, která bude splňovat tato kritéria . Předmět mě konečně dokopal k profesionalizaci mých osobních stránek, mojí semestrálku můžete vidět na webu destil.cz .

Struktura a architektura počítačů: Tohoto předmětu jsem se bál, protože nejsem žádný odborník na hardware a myslel jsem, že se bude jednat o Elektrotechniku pro informatiky 2. Opět jsem byl příjemně překvapen. Zajímali jsme se o číslicový návrh logických obvodů, jak realizovat logické operace pomocí hradel. To samo o sobě zajímavé není, ale nabyté zkušenosti jsme měli možnost ihned otestovat v laboratoři. Obvod jsme nejdřív navrhli v programu Xilinx a pak nahráli do malého přípravku, který měl tlačítka a diody. Velmi nás to bavilo, tak jsme s kamarádem předmětu zasvětili i trochu volného času a navrhli jenom pomocí obvodů malou hru Ping pong pro dva hráče, kde jezdí diodky tam a zpátky a hráč musí "odpálit" blikání správným stisknutí tlačítka. Jezdění se zrychluje a ještě jsme zobrazovali score na sedmisegmentovém displeji. Bylo velmi poučné se dozvědět i něco o tom, jak to v počítači funguje na nižší úrovni, že počítač není krabice plná magie :)

V druhé části semestru jsme brali počítání v různých číselných soustavách, což by měla být základní znalost každého dobrého informatika. Na laboratořích jsme programovali v Assembleru, což bylo také zajímavé. Assemble se dost podobá vyšším programovacím jazykům a přitom jsme měli přehled, co se děje v procesoru. Psali jsme různé prográmky co většinou zobrazovaly něco na displeji a rovnou program zkoušeli na reálném přípravku. Předmět byl docela lehký, protože na cvičeních se snadno daly získat body za aktivitu. Za laboratorní úlohy a písemky byly další body a nakonec to dopadlo tak, že jsem na zkoušku vůbec nemusel a měl jedničku už ze semestru.

Programování v jazyku Java: Bylo trochu škoda, že laboratorní cvičení bylo jenom jednou za 14 dní. Zvlášť pro ty, kteří viděli Javu poprvé mohlo být těžké to všechno pochopit. Mě osobně ale předmět bavil ze všech nejvíc. Probíraly se především velmi praktické věci v Javě – GUI, práce se sítí, vlákna a objektový přístup. Cvičení probíhala tak, že cvičící psal kód nějakého uceleného programu (slovník, hra Life, jednoduché malování, jednoduchý webový prohlížeč), my to psali s ním a on vše komentoval, proč a jak to tak píše. Tento přístup se mi zdál hodně dobrý, hodně jsem se toho naučil. Na programy napsané ve škole navazovaly domácí úkoly, které nám pomohly upevnit získané znalosti. K zápočtu byla ještě potřeba semestrálka – mohli jsme jí dělat ve dvojici a pustili se do většího programu – hře Bomberman po síti. Při psaní semestrálky jsem se toho naučil asi nejvíc. Ve zkouškovém se psala písemka, která byla docela těžká, ale díky dostatku bodů ze semestru ztráta bodů ani moc nevadila.

Objektové modelování: Na tento předmět jsem se těšil, ale naopak jsem byl zklamán. Byl velmi chaoticky organizován a místo učení objektového přístupu a popis problémů pomocí UML diagramů před nás byl postaven pekelný program Daskalos. Tento program byl vyvinut fakultou a je určen jenom pro studiní účely. Má umožňovat objektový návrh systému a automatické generování UML diagramu. Je ale neskutečně chybový a ne-blbuvzdorný. Pokud student zkoušel v Daskalu pracovat metodou pokus-omyl, se zlou se potázal, jeho snažení většinou skončilo zničením dosavadní práce. Vedlo to proto k paranoidímu zálohování každé změny. Navíc se pro popis metod objektů používal jazyk Smalltalk. Neexistuje k němu žádná pořádná dokumentace, pochopit jeho syntaxi byl opravdu boj. Ani přednášky nám moc nepomohly, přednáška o Smalltalku byla až na konci semestru! Cvičení byla většinou konzultační ohledně našich semestrálek, nic moc nám cvičící s Daskalem neporadili. Naštěstí bodové hodnocení bylo nastaveno mírně a na konci se ještě psal primitivní test, takže získat dobrou známku nebyl problém. Jenom mě štve, že mi tento předmět skoro vůbec nic nedal.

Právní aspekty podnikání: Tento předmět byl také trochu strašák – žádná cvičení, jenom přednášky a pak zkouška. Z takové nudné věci jako právo se ale nakonec vyklubala docela zábavná záležitost, hlavně díky osobě přednášejícího – pana Šejnosty. Je to vždy optimistický a vtipem sršící právník, který jinak nudné zákony prokládal příklady ze své právnické praxe a scénkami přímo se studenty. Často dokázal rozesmát celou posluchárnu. Na zkoušce se psal docela obsáhlý test, z něhož 80% otázek bylo zveřejněno předem. Následovala ústní zkouška, která byla moje nejvtipnější zkouška na FELu. Ten, kdo měl odvahu a šel bojovat o lepší známku, měl to v kapse. Ukázka jedné ústní zkoušky:

Šejnost: Chcete tu dvojku?
Keymaster: Ne
Šejnost: Tak mi tedy řeknete, co je to veřejně prospěšná společnost
Keymaster: hmm.... mmm... to je ta společnost, která...
Šejnost: Ha! dostal jsem vás, nic takového neexistuje, právě jsem si to vymyslel!
Keymaster: No vy jste mě nenechal domluvit, ja jsem chtěl říct že to je společnost která neexistuje
Všichni vybuchli smíchy
Asistentka: Tak teď vás dostal...
Šejnost: Za jedna.

Tvorba elektronické dokumentace: V tomto předmětu jsme se měli učit, jak psát odborné práce v programu OpenOffice. Vtipné bylo, že byl vyučován katedrou Elektrických pohonů a trakce, která asi na FELu už nemá co učit. Museli jsme přednášet dvě prezentace a zpracovat dva odborné články. Bylo toho zbytečně moc, klidně by stačil jeden článek a prezentace. Moc jsme se toho nenaučili, předmět byl spíš na obtíž, do prezentací a článků jsme museli násilně vkládat povinné objekty jako grafy, tabulky, vzorce a grafiku a to nám zabralo dost volného času. Ale zase kdo vše odevzdal a odprezentoval, neměl s jedničkou problém.

Bezpečnost v elektrotechnice: Tento předmět byl ryze formální a archaický. Vedení si myslí, že každý student elektrotechniky by měl absolvovat vyhlášku 50. Podle mě to je pro nás zbytečné, protože nikdy žádné zásuvky zapojovat nebudeme a největší napětí, se kterým se setkáme bude ve zdroji počítače. Naštěstí to bylo jenom pár cvičení a dostal to každý, i když se na to vykašlal. Jsem tedy teď Osoba poučená podle vyhlášky 50 :)

Anglický jazyk 2-2: V letním semestru jsem absolvoval nejvyšší úroveň angličtiny, která se na FELu dá studovat. Bylo to dost podobné minulému semestru, nekvalitní materiály, ale kvalitní cvičící. Spousta docela použitelných odborných slovíček a gramatika na úrovni FCE. Celkem lehce jsem angličtinou proplul a mám ji už na celé studium odškrtnutou...

Matematická logika: Nejtěžší předmět tohoto semestru. Cvičení byla jenom jednou za 14 dní, nešlo nic získat ze semestru, šlo se rovnou na zkoušku. Na předmět jsem celý semestr kašlal, ale byl jsem překvapen že na cvičeních alespoň tuším, oč jde (narozdíl od algebry z minulého semestru). Látka nebyla tak těžká a my měli dobrou cvičící. Na zkoušku jsem se učil asi týden a vše v pohodě pochopil. Nestačilo ale pochopit jenom příklady a matematické pojmy. Logika je celá o odvozování a definování a v písemce záleželo doslova na každém písmenku. Snažil jsem se většinou definice popisovat vlastními slovy a to mi moc neprocházelo. Zkoušku na první pokus neudělalo přes 50% studentů, já jsem s odřenýma ušima dostal dvojku. Podle mě ale předmět nakonec dopadne výrazně lépe než algebra.

Když bych to měl nějak dát dohromady tak tenhle semestr byl lehčí než ten minulý. Ubylo neinformatických předmětů, často jsme se učili velmi praktické věci. Na přednášky jsem sice chodil, ale s kamarády jsme si koupili switch a většinou se to zvrhlo v malou LAN party :) V tomto semestru už jsme si mohli sestavovat vlastní rozvrh, takže jsem mohl chodit do školy jenom pondělí až středa. Opravili nám před FELem minigolf, který jsme často chodili někdy i místo přednášek zadarmo hrát. Prostě jsem se nějak výrazně nenadřel a zkouškové dopadlo tak, že mám nárok na druhé největší stipendium. No není ta vysoká škola pohoda?

CzechData.cz - jak dát Dobnetu sbohem

Pokud bydlíte v Řevnicích nebo okolí a jste připojeni přes ADSL nebo bezdrátově u Dobnetu, měli byste zbystřet. Již několik let je v provozu bezdrátová komunitní síť CzechData.cz, jejíž největší slabinou je nedostatek propagace. Jako dlouholetý uživatel Dobnetu v tomto článku chci porovnat tyto dva providery.

Dobnet byl ze začátku velmi nadějný projekt. Přinesl do našich končin internet v dobách, kdy ještě ADSL bylo jenom v Praze a všichni museli čekat u dial-upu. Síť byla rychlá a moderní, objevila se i iniciativa o zapojení do sítě CZFree.net, která poskytuje zajímavé služby uživatelům. Dobnet byl založen jako nezisková organizace a já z toho byl nadšený – nezisková organizace přece bude všechny výdělky dávat na rozvoj sítě a ne "do vlastní kapsy".

Jak se síť rozšiřovala a počet uživatelů šel do tisíců, s Dobnetem to šlo jenom z kopce. Vydělané prostředky se investovaly do rozšiřování sítě do dalších vesnic, nikoliv ale na zkvalitnění stávajících síťových prvků a zvýšení konektivity. APčka tak začala být velmi předimenzovaná a nastaly problémy. Dobnet to vyřešil po svém – řekl že za problémy sítě můžou "stahovači" a do podmínek připojil nařízení, že v hodinách od šesti ráno do půlnoci se nesmí stahovat soubory větší než 50 MB nebo souvislý datový tok delší než 30 minut. Tím bylo připojení naprosto pohřběno. Staromódní členové rady Dobnetu si nevšimli, že dnešní internet již je multimediální a že lidem nestačí jenom stahovat maily a číst jednoduché webové stránky. Nešlo jenom o omezení P2P sítí, takhle jste si nemohli stáhnout ani novou verzi vašeho oblíbeného freeware programu, nemohli jste sledovat internetovou televizi, poslouchat rádio, volat přes Skype nebo hrát on-line hry.

Pokud jsem nějakou z těchto činností provozoval, hned mě kontaktoval pracovník Dobnetu a musel jsem činnost ukončit. Při opakování mi bylo vyhrožováno odpojením od sítě. Stěžoval jsme si na to a bylo mi odpověděno, že si mám koupit analogové rádio a televizi a jestli chci stahovat, tak v noci si můžu dělat co chci. Párkrát jsem tedy opravdu nešel spát a jal se stáhnout to, co jsem potřeboval. Po půlnoci to ale vždy napadlo víc lidí a síť byla naprosto nepoužitelná pro jakýkoli datový přenos.

Řekl jsem si, no co aspoň funguje dobře a rychle načítání běžných stránek přes den. Ale i to se časem začalo zhoršovat. Díky vypadavávání cache serverů Dobnetu byly běžné každodenní někalikominutové výpadky, které mě neobyčejně iritovaly. Síť byla taky velmi špatně postavená a nakonfigurovaná, v důsledku toho byly někdy pingy do internetu okolo sekundy! Něco jako VoIP nebo on-line hry nebylo na DobNetu možné ani ve snu, ta hrozná odezva se projevovala například i v obyčejné ICQ komunikaci.

Jediná příjemná věc na Dobnetu byla cena – tři stovky za měsíc. Jinak mi vadily i další věci: naprosto nepoužitelný web sdruření, neochota jejich zaměstnanců, ignorace e-mailů, nadhodnocené ceny zařízení a montážních prací.

V listopadu tohoto roku jsem se dozvěděl o firmě CzechData . Zavolal jsem jim, dohodl si první měření signálu a nestačil se divit. Ještě ted den jsem byl odpojen od Dobnetu, připojen k nim a byl vesele on-line :) Majitel sítě pan Moravec byl hrozně vstřícný a dokonce mě i dovezl do Dobřichovic svým autem kvůli routeru, protože Dobnet neoprávněně přehrává firmware svých routerů tak, aby šly používat jenom na Dobnetu. Cena za instalaci = 0 Kč.

CzechData je soukromá firma a chová se k připojeným profesionálně – jsou to prostě zákazníci. Síť je od začátku dobře navrhnutá a funkční. Nemůže se stát, že jeden neukáznený uživatel shodí celou síť. Každý má pro sebe vyhrazené pásmo 1Mbit download/upload s agregací 1:10. Bez jakéhokoliv datového omezení. Ze zkušenosti můžu říct, že tím megabitem to skutečně běží. Pingy na bránu (viz obrázek nahoře) jsou kolem 5 milisekund – je to možné u APčka vzdáleného 2 km? :)

Pokud mám jakýkoli problém s internetem, můžu se ozvat pomocí telefonu nebo e-mailu a můj problém je brzy vyřešen. Bez problémů hraji on-line hry, sleduji internetovou televizi nebo rádio. Bez sekání používám programy jako Skype nebo TeamSpeak.Používám webcameru a vysílám obraz s ní do světa. Stahuju nejnovější verze programů megabitovou rychlostí...Uploaduju na web taky megabitem...Prostě paráda.

Síť má i své nevýhody – připojení je dražší, cena je 400 za měsíc. Za tu kvalitu to ale stojí! Síť také občas postihne výpadek, ale o tomto výpadku se vždy píše na stránkách firmy a pokud je výpadek, tak jsou zákazníci informování PROČ se výpadek stal a KDY bude internet zase fungovat.

Síť se také stále rozvíjí, v provozu už je VoIP telefonie za velmi příznivé ceny, plánuje se IPTV a game server. A to nejlepší nakonec: Nedávno bylo spuštěno vysílání v pásmu 5 Ghz, které má delší dosah a nepotřebuje přímou viditelnost. Proto už se kromě Řevnic, Zadní a Hlásné Třebaně připojíte také v Dobřichovicích, Litni a okolních vesnicích...

Na závěr bych chtěl podotknout že nepracuji pro tuto síť, nikdo mi neplatil abych jim dělal reklamu, prostě jsem s touto sítí jenom velmi spokojen a myslím že ostatní uživatelé internetu z okolí Řevnic se o ní mají právo dozvědět.

Žijeme v nejlepší době

Trochu jsem přemýšlel o současném životě v České republice, co všechno máme a o co byli lidé v minulosti ochuzeni. Pokusím se napsat malou úvahu na toto téma, protože si myslím, že dnešní doba je prostě super a málo lidí si to vůbec neuvědomuje a neoceňuje.

Začneme v samotném úsvitu člověka jako druhu – v pravěku. Tehdy se měl člověk asi vůbec nejhůř, celý den žil jenom proto, aby uspokojoval svoje primární potřeby. Musel pořád schánět jídlo, oheň a kdykoli ho mohlo zabít dravé zvíře nebo příslušník konkurenčního kmene.

Zajímavá etapa lidských dějin byla starověk. Lidé se naučili používat technologie a rozvíjet je. Vznikaly slavné civilizace jako Egypt, Řecko nebo Řím. Osobně nejzajímavější mi přišla athénská civilizace, která se velmi podobala naší civilizaci. Měli demokracii, propracovanou architekturu a podporovali vědecký výzkum. Dokonce již byli na pokraji veděckotechnologické revoluce, jeden filosof vynalezl parní stroj. Považoval to ale jenom za hračku. Škoda že tato civilizace byla obsazena Římany, kteří už jenom z řecké kultury čerpali a moc nového nepřinesli. Takový athénský občan měl velmi dobře, ALE nesměl být otrok. Otroctví je největším neduhem starověku a důvodem proč bych v té době nechtěl rozhodně žít.

Po starověku nastal středověk. Zkorumpovaná křesťanská církev překroutila ušlechtilé ideály křesťanství a zcela ovládla celý vyspělý svět, zabrzdila slibně nastartovaný vývoj a utlačovala běžné lidi. Lidé už nebyli otroci, ale nevolníci, což se tomu v leckterých ohledech dost podobalo. Dobře se měli jenom příslušníci šlechty a církve. V této době bych také nechtěl žít.

Středověk v českých zemích trval déle, než bylo nutné a pravé osvobození od Rakousko-uherské monarchie nastalo až po první světové válce. První republika byla slavná etapa českých dějin. Československo byl prosperující stát v rozpolcené Evropě. Naše strojírenství patřilo k evropské špičce. Jeden by si řekl, že tohle byla ta nejlepší doba. Já ale nesouhlasím. Republika měla i přes úspěchy dost problémů. Dobře se měla jenom skupina podnikatelů a řadoví dělníci byli více čí méně vykořisťováni. Z toho se odvíjely všechny problémy a rozvoj krajně pravicového i levicového hnutí, které vyústilo až v nástup nacismu...

Po druhé světové válce česká společnost udělala strašnou chybu – uvěřila slibům z Ruska, že skončí vykořisťování a všichni se budeme mít stejně dobře. Odmítli jsme velmi štědrou poválečnou pomoc od Spojených států a nechali si raději radit od našich východních sousedů. Na pořadu dne byla hrozba atomové války s nedozírnými následky. Základní myšlenka komunismu je velmi dobrá, ale ukázalo se, že v praxi nerealizovatelná. Měli jsme se sice všichni stejně, ale stejně špatně. Běžný člověk se v té době nijak nepředřel, ale právě v tom byl ten problém. Lidé svoji práci nedělali pořádně a a spolu s izolací od západní technologie jsme se dostali do velkého skluzu ve vývoji technologií i společnosti.

V devadesátých letech jsme si konečně vybojovali demokracii. Lidé byli nadšení a čekali zázraky. Nedostatek zkušeností a skluz ve vývoji z dob komunismu ale zapříčinil, že jsme hned do západní společnosti úplně nezapadli. Hodně lidí začalo podnikat, rozjíždět velké projekty a pak najednou zkrachovali a byli na dně. Ekonomika zatížená několika skandály a krachy spíše stagnovala.

Dnes je ale situace jiná. I v naší společnosti jsou samozřejmě problémy, můžeme se bát terorismu nebo třeba kyberzločinu. Ale oproti hrozbám, kterým lidé museli lidé čelit v minulosti je tohle zanedbatelné. Jsou mezi námi pořád lidé, kteří se mají opravdu špatně. Dovolím si ale tvrdit, že procento těchto lidí je v dnešní době nejmenší.
Trnitou, dlouhou ale poctivou cestou jsme se stali plnohodnotnými členy západní civilizace, srovnali jsme sociální a technologický krok se Západem, roste jak naše ekonomika tak naše životní úroveň. Lidé získali zkušenosti a začali konečně vydělávat peníze. Každý je teď skutečně svobodný, může cestovat a pořídit vše, co je na světovém trhu. I když lidé na politiky pořád nadávají a vždy budou, žijeme dnes ve státě, na který se můžeme spolehnout více než kdy jindy. Navíc je česká společnost celkem liberální, nezatížená náboženskými předsudky. Myslím si, že český člověk je mnohem svobodnější a spokojenější než řadový Američan.

Co z toho všeho plyne? Zkuste se občas zamyslet nad tím, co všechno lidstvo muselo vytrpět, aby se dostalo až sem. Kolik dobrých lidí muselo zemřít, kolik nadějných vynálezů a nápadů bylo navždy ztraceno. Zkuste se na svět usmát a doufejte, že budoucnost bude stále jenom lepší...

Co mi dala a vzala Duna on-line?

Před 5ti lety jsem založil internetovou hru Duna on-line , nyní již stálici mezi českými on-line hrami. V tomto článku si přečtete o začátcích Duny, mé roli v jejím dalším vývoji, dozvíte se také jak tato hra ovlivňila můj osobní život. Na konci se pokusím dát radu začínajícím programátorům on-line her.

Vše začalo 11.4.2002. Měsíce před tím jsem četl pouze dvě knížky: učebnici PHP od pana Koska a celou sérii Duny od Franka Herberta . PHP mě připadlo jako úžasně jednoduchý jazyk, ale chyběly zkušenosti, programovat si příklady z učebnice mě nebavilo. V této době jsem také s kámoši hrál internetovou hru RedDragon . Jednou před spaním se mi to všechno spojilo: Co takhle udělat novou internetovou hru na motivy Duny, co bude celá napsaná v PHP?

V té době bylo na českém internetu pouze pár on-line her: RedDragon, WebGame a DarkElf. Všechny tyhle hry mě připadaly hrozně složité a příšerně časově náročné pro hráče. Chtěl jsem to změnit. Jenže jak udělat hru, která bude časově nenáročná, zábavná a ještě s mojí chabou znalostí PHP? Řekl jsem si, že si napíšu jen takový pokus, řeknu o tom jenom pár kámošům a uvidíme, jak to půjde.

Základ hry jsem umístil na freehosting a spustil první věk. Stala se nečekaná věc. Kromě kamarádů se na hru začali exponenciálně registrovat další hráči a začali mi fandit. Freehosting to samozřejmě brzy přestal zvládat, ale dostal jsem nabídku od serveru dune.cz , že můžu web přemístit k nim.

A byl jsem v tom. Zuřivě jsem programoval další fičury, hrozně mě to bavilo, hráči mě podporovali, žil jsem jenom Dunou on-line. Vinou mojí povrchní znalosti PHP byla hra šíleně nezabezpečená a dokonce byla jednou hacknuta. Vinou mojí chabé znalosti databází byla hra šíleně neoptimalizovaná a server jí pomalu přestal stačit. Hráči mě ale podporovali, tak moje nadšení nijak neopadalo.

Co ale opadalo byl můj osobní život. Ve třídě jsem nebyl moc oblíbený, měl jsem jenom pár kamarádů, o holkách ani nemluvě. Jediný, kdo mě podporoval byli hráči Duny on-line, takže jsem na internetu trávil pořád víc a víc času…To se samozřejmě promítlo i do vztahů s mými rodiči. Já si to ale vydupal a Duna on-line se rozvíjela dál…

První věk jsem označil za testovací a další věky už byly bezvadně hratelné. Hra se vyprofilovala jako jednoduchá hra, kde záleží hlavně na komunikaci mezi hráči, složité politice a intrikách. Revoluční se rovněž ukázalo rozdělení na národy, které spolu bojovali a uzavírali spojenectví. Řadový hráč si vlastního hraní moc neužil, měl odklikáno za chvilku. Zábavné byly útoky, ale jenom u těch národů, kteří měli dobré útočné jednotky. Poctivou prací se ale mohl řadový hráč vypracovat nejdřív v malorodu, pak v národu a jednou to mohl dotáhnout i na velitele národu vyjednávajícím mezinárodní smlouvy.

Největšího úspěchu s Dunou on-line jsem dosáhnul na JuniorInternetu 2003 . Vyhrál jsem tu hlavní cenu, potřásl si rukou s ministrem informatiky, přednášel před sálem plným lidí, byl jsem v sedmém nebi. V této době největší slávy měla hra okolo 3000 zaregistrovaných uživatelů…V tu dobu jsem ale nestíhal spravovat tento každým dnem se zvětšující projekt i přesto, že jsem mu věnoval všechen svůj volný čas. Začaly totiž problémy se serverem, Duna se stala obrovským žroutem výpočetního výkonu a tak mě vyhazovali ze serveru na server. Na JuniorInternetu mě zaujala jedna přednáška, na které se říkalo, že velké projekty se nedají dělat v jednom člověku.

Našel jsem si tedy člověka s nickem happz, profesionálního programátora. Pomohl mi vyřešit problém se serverem a přesvědčil mě, že celá Duna se musí přepsat, jestli má být dále použitelná.

Pustili jsme se tedy do toho. Happz mě toho hrozně moc naučil, moc mu za to děkuji. Zdlouhavé přepisovaní a optimalizovaní už mě ale tak nebavilo. Hra se totiž musela zakonzervovat co se týče nových vlastností a nejdřív se musel dát do pořádku stávající kód. Na druhou stranu jsem teď měl víc času, začal jsem se víc bavit s lidmi, zjistil jsem, že ten alkohol není úplně tak špatný :) Ale nebylo to ono, prožil jsem několik nešťastných neopětovaných lásek a s kamarády se to lepšilo jenom pomalu.

Po zdlouhavé optimalizaci se na podzim 2003 stal z Duny opravdu velký webový projekt. Já jsem byl opět nadšený, že se vrhnu do programování dalších fičur už s novými programovacími zkušenostmi. Jenže to nebylo tak jednoduché. Hráči si zvykli na tehdejší herní systém a nechtěli nic měnit. Nebo si vymýšleli svoje změny, které neseděly do mého konceptu.

Menší změny jsem prosadil, ale když jsem chtěl prosazovat větší změny v herním systému, hráči se bouřili. Snažil jsem se tedy o změnách s nimi bavit, zavedl různá fóra na přípravu nových změn, ale k ničemu to nevedlo, každý měl jiný názor a k ničemu to nevedlo. Moc demokracie škodilo. Vše vyvrcholilo někdy v květnu 2004, kdy jsem se rozhodl změnit parametry jednotek jednotlivých národů. Jednotky by byly více vyváženější, jenom by dříve bojovné rody byly obranné a naopak. Hráči ale chtěli hrát pořád tak, jak předtím. Debata o jednotkách se vyhrotila, předložil jsem několik kompromisních návrhů, ale nakonec to dopadlo vždy tak, že to, co říká Destil, je vždy špatně.

Někdy touto dobou jsem šel z vlaku a napadlo mě: „Co takhle s Dunou skončit?“. Okamžitě jsem tak absurdní myšlenku zavrhnul. Rozhodl jsem se ale aspoň Dunu prodat, když jsem na ní dělal přes dva roky. Dostal jsem pár nabídek, ale všechny byly v řádu tisíců – naprosto směšné částky vzhledem k práci, kterou jsem na naprogramování tohoto veledíla vynaložil. Zkoušeli jsme to taky s bannerovou reklamou, vydělali jsme si něco okolo pětistovky. Když nešlo ani to, rozhodl jsem se v červnu 2004 s Dunou definitivně skončit a předat ji happzovi.

Duna od té doby spíše stagnovala. Prosadilo se jen minimum změn ve hře a hra se hráčům začala ohrávat. Vznikla praxe, že hráli jenom lidé ve vedení národů a řadoví hráči museli pouze plnit příkazy shora, jinak byli potrestáni. Lidé začali odcházet ke konkurenčním hrám.

Za dobu existence Duny on-line totiž vzniklo spousta on-line her více či méně podobným Duně. Většina her zkopírovala koncept hráčů bojující za určité národy a vytvořili složitejší a časově náročnější aparát pro řadového hráče. Tento koncept už pak stačilo dosadit do světa třeba StarGate ,StarTreku , Stopařova průvodce po galaxii , hmyzu na louce atd…

Na druhou stranu v mém životě se po opuštění Duny on-line začaly dít pozitivní věci. Začal jsem se sebou něco dělat, začal jsem trochu sportovat a bavit se s víc lidmi i o jiných věcech než Duna. Začal jsem pořádně chodit na kalby a pořádat různé akce i u mě doma. V den mých 18tých narozenin jsem si našel svojí první holku a později jsem na 3 měsíce odjel do Austrálie, kde jsem prožil nezapomenutelné zážitky…

S programováním jsem neskončil, jenom jsem dělal weby pro známé, weby za peníze, začal jsem programovat open-source J2ME aplikace, což mi pomohlo i ke komerčnímu programování v J2ME. Už jsem z programování nebyl tak hrozně nadšený jako v začátcích Duny, ale zato jsem doopravdy začal žít plnohodnotný život.

V závěru bych chtěl trochu poradit začínajícím mladým programátorům: Nevrhejte se do tvorby vlastní on-line hry! Zvlášť v dnešní době, kdy je on-line her jako máku, nemáte skoro žádnou šanci prorazit. Hráčů budete mít pomálu a problémů hodně. Vývoj takové hry vás úplně vtáhne do sebe a budete ztrácet čas, kterého později budete litovat. Myslíte si, že hru prodáte za težké prachy nebo že zbohatnete na reklamě? Pochybuji.

Neodrazuji vás ale od programovaní, to vůbec. Začněte s osobním webem, pokračujte webem třeba vaší třídy nebo party. Baví vás něco? Nějaký seriál, film, počítačová hra? Udělejte tomu fanouškovský web. Chybí Vám některý program? Napište si ho a zveřejněte ho jako open-source. Bude vás to bavit skoro jako on-line hra, protože to budete dělat pro lidi a ti vás budou oceňovat a podporovat. Jenom ten projekt nebude tak rozsáhlý a vy budete zvládat i jiné věci. Později si vás určitě někdo všimne a lehce se přehoupnete do komerční sféry…Přeju vám hodně úspěchů v životě reálném i on-line!

Televize? Přežitek! Let’s go online!

Také Vás štvou trapné seriály na Nově, Primě a ČT1? Hodinové zprávy? Reklamy každých 30 minut? Teleshopping? Béčkové filmy a dobré filmy zmršené dabingem? Vyhoďte televizi a pořiďte si raději pořádné připojení k internetu!
Na televizi už se nedívám několik let. Zjistil jsem, že internet dokáže televizi plně nahradit a dokonce převýšit. Budoucnost zábavy založené na sledování audiovizuálních záznamů se totiž jmenuje video-on-demand – jinými slovy, díváte se přesně na to co chcete, a ne na to co zrovna „dávají“. To je možné díky internetu už dnes.

Hodně lidí sleduje televizi kvůli zprávám. V dnešní době ale člověk potřebuje informace hned, ne až „v půl osmý“. Internet vše tohle nabízí. Doporučuji server aktuálně.cz , je velmi přehledný a kromě článků obsahuje audio i video reportáže.

Lidé sledují televizi, protože se chtějí bavit. Úroveň zábavných pořadů v českých televizí je ale imho příšerná. Komunikujte po ICQ, hrajte hry na internetu, stahujte vtipná videa a o zábavu budete mít postaráno.

Lidé sledují televizi také kvůli filmům. Chcete vidět film dva roky po premiéře, plný reklam a zmršený nekvalitním dabingem? Sledujte televizi. Já preferuji si film stáhnout v originále v DVD kvalitě tak měsíc po premiéře, podívat se na něj kdy chci, s kým chci a kolikrát chci. Říkáte, že to je nelegální? Není! V České republice je stahování filmů legální, pokud je zároveň nesdílíte. Lze toho dosáhnout například stahováním z tzv. quick upload serverů jako jeRapidShare , eDisk atd. nebo přes P2P síť DirectConnect (pokud sdílíte pouze legální data a nemáte klienta, který automaticky sdílí to, co stahujete)

A nakonec to nejvíc milované televizními diváky – seriály. Seriály v českých televizích jsou nízkorozpočtové, bez zajímavé zápletky, nekonečné, herecké výkony taky nic moc. Koukněte se radši na seriály, které běží momentálně ve Spojených státech. Díky internetu to není žádný problém! Opět můžete seriály sledovat kdy chcete a připravte se na špičkové herecké výkony, nečekané zvraty, dechberoucí efekty, zajímavou psychologii postav a prostě skvělou zábavu! Navíc na internetu nejste sami, kdo tyto seriály sleduje. Lehce seženete české titulky, nebo svoji závislost budete prohlubovat na diskusních fórech s jinými nadšenci :) A poslední a neméně důležitý klad – při sledování amerických seriálů se zábavnou formou naučíte moderní angličtinu – zjistíte jak se doopravdy v Americe mluví, jak se vyjádřit v různých situacích, váš „listening skill“ vylétne do výše. V české škole byste se tohle nikdy nenaučili.

Doporučil bych Vám pár skvělých seriálů:

Stargate

Legendární seriál, který se vysílal i u nás, ale po 6.sérii se Nova rozhodla nekoupit další díly. Stargate přilévá novou krev do sci-fi žánru, protože se odehrává v současnosti a ne v „blíže neurčené budoucnosti“. Myšlenka hvězdných bran spojující jednotlivé planety je jistě zajímavá, ale tak po 6.sezonách už trochu ztrácí na atraktivnosti. Naštěstí seriál v posledních letech chytil „druhý dech“, objevili se noví nepřátelé Ori, povznesené bytosti s neomezenou mocí, která se zakládá na počtu lidí, kteří je uctívají. Objevují se zde zajímavé myšlenky o náboženství, manipulace s lidmi a slepé víře. S novými herci je seriál také akčnější a vtipnější. Ke klasické Stargate SG-1 přibyl také spin-off Stargate Atlantis, který není až tak originální (Další tým bojuje s nepřáteli v jiné galaxii), ale vše zachraňuje dr.Zelenka, český herec, který občas utrousí českou hlášku, které Amíci rozhodně nerozumí :)

Fan page

Battlestar Galactica

Nejlepší sci-fi seriál co jsem dosud viděl, řekl bych. Zpočátku jsem k němu byl dost nedůvěřivý, čekal jsem klon StarTreku, protože děj se z velké části odehrává na jedné vesmírné lodi – Battlestar Galactice. Byl jsem ale rychle vyveden z omylu, seriál boří všechna zavedená klišé. Vyniká především mimořádně zajímavou psychologií postav. Postavy zde nejsou jenom kladné a záporné, každá postava má svoje klady a zápory, své cíle a neduhy, které se na ději projevují. Děj je dosti nepředvídatelný, plný šokujících překvapení. Řeší se tu také dost dilemat – morálních, ohledně vztahu člověka ke stroji i v mezilidských vztazích. Samotná technologie tu není to hlavní, v dnešní době už nikdo není přilepen na obrazovce jenom kvůli ukázkám budoucí technologie, protože dnes se stačí rozhlédnout okolo sebe. Samozřejmě nechybí ani obrovské a realistické vesmírné i pozemní bitvy. Je toho moc, proč je Battlestar Galactica tak zajímavá, mohu jenom doporučit.

Fan page

How I Met Your Mother

Tento seriál je z trochu jiného soudku – sitcom. Dá se přirovnat k Přátelům, ale hlavní postavy jsou mladší a realističtější. Řeší se tu ohrané téma „jak najít tu pravou“, ale originálním způsobem – otec vypráví svým pubertálním dětem, jak se žilo v roce 2006 neobyčejně vtipným způsobem. Vtipnost ale není na úkor inteligence postav. Nesmějeme se postavám, ale situaci, která nastala. Postavy jsou normální lidé, do kterých se lze snadno vcítit. Navíc podle mě dobře odráží realitu života mladých Američanů, pokud se chcete poučit jak to v Americe chodí a výborně se přitom pobavit, také mohu jenom doporučit.

Fan page

Futurama

Legendární seriál od tvůrců seriálu Simsonovi. Na Simpsonovi jsem v minulosti koukal, ale nepřišli mi tak vtipní. Je to hodně americký seriál a hodně narážek tam nemůžeme jako Češi pochopit. Futurama je ale jiná. Odehrává se v budoucnosti, ale výborně paroduje úplně všechno z naší doby i ze světa sci-fi. Je to tak trochu parodie na seriál, postavy jsou srandovní, zápletka je většinou ta nejvíc nepravděpodobná. Ale to všechno je uděláno schválně a s velkou dávkou humoru. Pokud Vás to chytne, nepřestanete se smát od začátku do konce. Vřele doporučuji!

Fan page

Geocaching – Láska? Posedlost? Sport a zábava!

Už to bude rok co jsem začal s geocachingem – ultimátní kombinací turistiky, navigace, cyklistiky, dobrodružství, autoturistiky a slintání nad statistikami na netu :) V tomto článku se Vám pokusím přiblížit o čem geocaching doopravdy je, proč mě to tak baví a proč jsem jím postižen až do konce života :)

Nebudu popisovat podrobně co to geocaching je. Pokud vás to zajímá odkáži vás na skvělý článek na Navigovat.cz nebo na stránkyčeské komunity geocachingu . Nyní se vrhneme na to, proč mě geocaching tak baví. Geocaching totiž je:

1) Sport

Dlouho jsem hledal sport, který mě bude bavit tak, že mě zvedne od počítače a vyžene do přírody. Než jsem poznal geocaching, bavil mě akorát snowboarding, čundrování a pádlování. K těmto činnostem jsem se ale dostal jen jednou za čas, potřeboval jsem něco víc. Geocaching mi to nabízí. S kámošema podnikáme dlouhé geovýlety do okolních končin, na kole, pěšky nebo někdy i autem. Díky geocachingu mě hrozně začalo bavit jezdit na kole, protože výlet má hned nějaký cíl, na konci mě čeká odměna, nějaké zajímavé místo nebo dobrodružství. Ta motivace je tak silná, že mě dokáže vyhnat na nejvyšší horu v okolí, dokáže mě protáhnout bažinou, lesní školkou i smrdutým kanálem pod dálnicí :) Právě na takové zážitky se pak nejvíc vzpomíná v duhu: „To takhle jednou keška byla jenom 500 m, tak jsme sjeli z cesty a vydali se za šipkou“

2) Dobrodružství

Pohybovat se v neznámé krajině jenom s mapou a GPSkou mě hrozně baví. Hledat záchytné body, odhadovat vzdálenosti a určovat směr je docela zábava. Při dohledávání se ještě musíte chovat co nejvíc nenápadně a reakce okolních mudlů mohou být velmi zajímavé. Třeba na jedné kešceuprostřed křižovatky jsem věděl, že to musí být v kameném podstavci. Po hodině nenápadného hledaní jsem se naštval, začal jsem se plazit po kolenou okolo podstavce a odsunovat kameny. Přišla ke mně rozlícená paní: „To tady chcete rozebrat nebo co?“ „Ne promiňte já tu jen hledám takový poklad…“. Zděšeně se na mě podívala a zdrhla :)

Nejsou ale jenom tradiční kešky, existují také multi keše a mystery keše. Při multinách jdete od stage ke stagi, na místě zjišťujete indicie, které vás posunou dál a adrenalin narůstá. Na jedné multině jsem třeba měl od majitele jednoho penzionu vyzvědět, jak se jmenuje jeho pes a podle toho dopočítat souřadnice :)

Mysterky mě baví ještě víc, většinou musíte doma něco vyluštit, abyste vůbec získali souřadnice. Musel jsem třeba rozluštit tajemství mayského písma , pomocí speciálních brýlí a ultrafialového světla přečíst písmo psané neviditelným inkoustem nebo rozluštit tajemnou šifru z druhé světové války.

3) Rozšíření obzorů

Keše nejsou na ledajakých místech. Ten, kdo kešku zakládá Vám chce zpravidla něco ukázat, nějak Vás pobavit nebo poučit. Díky geocachingu jsem se podíval třeba na taková místa jako místo, kde se opravdu odehrála vražda ze seriálu Případy Majora Zemana – Studna, hrad Karlík , ostrovuprostřed Vltavy, na který se dá dostat jenom lodí, skalní útvar Ďáblova prdel nebo třeba vojenská pevnost Hanička . Těch míst je strašně moc, každá keška je jedinečná. Dokonce i v dobře známých lesích bezprostředně kolem mého domova jsem se dostal na krásné vyhlídky , o kterých jsem neměl ani tušení.

4) Možnost získat nové přátele

Komunita českého geocachingu exponenciálně narůstá, odhadem hraje geocaching v česku cca 10 000 lidí. Nemluvím o světě, protože geocaching je hra celosvětová a počet hráčů na celém světě se určitě počítá ve stotisících. Už hodněkrát se mi stalo, že jsem u keše potkal jiné kačery, skvěle si s nimi pokecal a obešel třeba ještě pár dalších keší. Jádro komunity tvoří hlavně třicetiletí programátoři a rodinky s dětmi, ale blýská se na lepší časy, stále více se objevují i mladí lidé a holky .

Komunita pořádá taky tzv. eventy, jako tradiční geopivo , nebo originální geoskořápky , kde se tito lidé sejdou, pokecají, vymění si travelbugy a dokonce si mohou tento event i zalogovat. S kámošema se třeba v květnu chystáme na první velký český geozávod – v určitém prostoru se naráz zveřejní přibližně 40 keší a kdo jich najde víc vyhraje.

5) Upevnění stávajících přátelství

Pokud se Vám podaří nadchnout pro geocaching i vaše stávající přátele, vše vás hned bude víc bavit. Mě se to podařilo a tak jsme zažili hodně geovýletů, hromadných odlovů po Praze a při tom jsme zažili spousta zážitků, které nás všechny posílily a upevnily naše přátelství. A věřte že nadchnout někoho pro geocaching je snadné. Vemte ho párkrát na nějakou keš, nejdřív na tradiční, pak zkuste nějakou zajímavou multi, poraďte mu jak najít nějakou svojí keš bez GPS jenom za pomocí mapy.cz a uvidíte, že do týdne bude hledat kde nejlevněji sehnat GPSku :) A jakmile už někdo pokročí tak, že má svojí vlastní GPSku (i když tvrdí že to je jenom PDA pro navigaci v autě), geocaching už ho nepustí…Pak i oni začnou zakládat svoje vlastní kešky, budete se vzájemně předhánět kdo bude mít víc FTF a jednou třeba svému kámošovi nadělíte k dvacetinám místo dárku dobrodružnou kešku a on bude mít děsnou radost :)

6) Názorná ukázka praktického využití nejmodernějších technologií

Když jsem byl dítě, vždycky jsem si představoval, jak na mapě bude vidět, kde se doopravdy nacházím a jakým směrem se pohybuji. Nakonec mám vlastní GPS a ona to je pravda! Navigace s GPS je pohodlná a pro takové technické hračičky jako já neodolatelná. Na geocaching používám svojí Nokii 6681 s Bluetooth GPS modulem, skvělý software SmartComGPS a kvalitní turistické neskenované mapy od Shocartu. Kromě slabé výdrže baterky mobilu si to nemůžu vynachválit.

Geocaching se navíc organizuje výhradně pomocí internetu, denně sleduji nejnovější kešky v ČR a kochám se svým profilem s detailními statistikami ulovených keší. Geocaching prostě využívá maximum ze spojení internetu a satelitní navigace, např. pokud nemůžu keš najít, zapnu mobilní Operu a na wapových stránkách zjistím nápovědu nebo logy předchozích nálezců.

A nejen to…

U geocachingu totiž platí, že čím víc máte keší, tím víc vás to bude bavit. Budete vyhledávat to „předkeškové vzrušení“, kdy jste tak 200 m u keše a ta vzdálenost se pořád snižuje…Možná dopadnete jako někteří závisláci, kteří mají u sebe vždy GPS a práznou keš (co kdyby náhodou narazili na krásné místo, které si keš prostě zaslouží). Takže pokud se chcete mít zajímavého koníčka, který Vás vždy nějak překvapí, neváhejte a začněte s geocachingem!