Žijeme v nejlepší době

Trochu jsem přemýšlel o současném životě v České republice, co všechno máme a o co byli lidé v minulosti ochuzeni. Pokusím se napsat malou úvahu na toto téma, protože si myslím, že dnešní doba je prostě super a málo lidí si to vůbec neuvědomuje a neoceňuje.

Začneme v samotném úsvitu člověka jako druhu – v pravěku. Tehdy se měl člověk asi vůbec nejhůř, celý den žil jenom proto, aby uspokojoval svoje primární potřeby. Musel pořád schánět jídlo, oheň a kdykoli ho mohlo zabít dravé zvíře nebo příslušník konkurenčního kmene.

Zajímavá etapa lidských dějin byla starověk. Lidé se naučili používat technologie a rozvíjet je. Vznikaly slavné civilizace jako Egypt, Řecko nebo Řím. Osobně nejzajímavější mi přišla athénská civilizace, která se velmi podobala naší civilizaci. Měli demokracii, propracovanou architekturu a podporovali vědecký výzkum. Dokonce již byli na pokraji veděckotechnologické revoluce, jeden filosof vynalezl parní stroj. Považoval to ale jenom za hračku. Škoda že tato civilizace byla obsazena Římany, kteří už jenom z řecké kultury čerpali a moc nového nepřinesli. Takový athénský občan měl velmi dobře, ALE nesměl být otrok. Otroctví je největším neduhem starověku a důvodem proč bych v té době nechtěl rozhodně žít.

Po starověku nastal středověk. Zkorumpovaná křesťanská církev překroutila ušlechtilé ideály křesťanství a zcela ovládla celý vyspělý svět, zabrzdila slibně nastartovaný vývoj a utlačovala běžné lidi. Lidé už nebyli otroci, ale nevolníci, což se tomu v leckterých ohledech dost podobalo. Dobře se měli jenom příslušníci šlechty a církve. V této době bych také nechtěl žít.

Středověk v českých zemích trval déle, než bylo nutné a pravé osvobození od Rakousko-uherské monarchie nastalo až po první světové válce. První republika byla slavná etapa českých dějin. Československo byl prosperující stát v rozpolcené Evropě. Naše strojírenství patřilo k evropské špičce. Jeden by si řekl, že tohle byla ta nejlepší doba. Já ale nesouhlasím. Republika měla i přes úspěchy dost problémů. Dobře se měla jenom skupina podnikatelů a řadoví dělníci byli více čí méně vykořisťováni. Z toho se odvíjely všechny problémy a rozvoj krajně pravicového i levicového hnutí, které vyústilo až v nástup nacismu...

Po druhé světové válce česká společnost udělala strašnou chybu – uvěřila slibům z Ruska, že skončí vykořisťování a všichni se budeme mít stejně dobře. Odmítli jsme velmi štědrou poválečnou pomoc od Spojených států a nechali si raději radit od našich východních sousedů. Na pořadu dne byla hrozba atomové války s nedozírnými následky. Základní myšlenka komunismu je velmi dobrá, ale ukázalo se, že v praxi nerealizovatelná. Měli jsme se sice všichni stejně, ale stejně špatně. Běžný člověk se v té době nijak nepředřel, ale právě v tom byl ten problém. Lidé svoji práci nedělali pořádně a a spolu s izolací od západní technologie jsme se dostali do velkého skluzu ve vývoji technologií i společnosti.

V devadesátých letech jsme si konečně vybojovali demokracii. Lidé byli nadšení a čekali zázraky. Nedostatek zkušeností a skluz ve vývoji z dob komunismu ale zapříčinil, že jsme hned do západní společnosti úplně nezapadli. Hodně lidí začalo podnikat, rozjíždět velké projekty a pak najednou zkrachovali a byli na dně. Ekonomika zatížená několika skandály a krachy spíše stagnovala.

Dnes je ale situace jiná. I v naší společnosti jsou samozřejmě problémy, můžeme se bát terorismu nebo třeba kyberzločinu. Ale oproti hrozbám, kterým lidé museli lidé čelit v minulosti je tohle zanedbatelné. Jsou mezi námi pořád lidé, kteří se mají opravdu špatně. Dovolím si ale tvrdit, že procento těchto lidí je v dnešní době nejmenší.
Trnitou, dlouhou ale poctivou cestou jsme se stali plnohodnotnými členy západní civilizace, srovnali jsme sociální a technologický krok se Západem, roste jak naše ekonomika tak naše životní úroveň. Lidé získali zkušenosti a začali konečně vydělávat peníze. Každý je teď skutečně svobodný, může cestovat a pořídit vše, co je na světovém trhu. I když lidé na politiky pořád nadávají a vždy budou, žijeme dnes ve státě, na který se můžeme spolehnout více než kdy jindy. Navíc je česká společnost celkem liberální, nezatížená náboženskými předsudky. Myslím si, že český člověk je mnohem svobodnější a spokojenější než řadový Američan.

Co z toho všeho plyne? Zkuste se občas zamyslet nad tím, co všechno lidstvo muselo vytrpět, aby se dostalo až sem. Kolik dobrých lidí muselo zemřít, kolik nadějných vynálezů a nápadů bylo navždy ztraceno. Zkuste se na svět usmát a doufejte, že budoucnost bude stále jenom lepší...

Co mi dala a vzala Duna on-line?

Před 5ti lety jsem založil internetovou hru Duna on-line , nyní již stálici mezi českými on-line hrami. V tomto článku si přečtete o začátcích Duny, mé roli v jejím dalším vývoji, dozvíte se také jak tato hra ovlivňila můj osobní život. Na konci se pokusím dát radu začínajícím programátorům on-line her.

Vše začalo 11.4.2002. Měsíce před tím jsem četl pouze dvě knížky: učebnici PHP od pana Koska a celou sérii Duny od Franka Herberta . PHP mě připadlo jako úžasně jednoduchý jazyk, ale chyběly zkušenosti, programovat si příklady z učebnice mě nebavilo. V této době jsem také s kámoši hrál internetovou hru RedDragon . Jednou před spaním se mi to všechno spojilo: Co takhle udělat novou internetovou hru na motivy Duny, co bude celá napsaná v PHP?

V té době bylo na českém internetu pouze pár on-line her: RedDragon, WebGame a DarkElf. Všechny tyhle hry mě připadaly hrozně složité a příšerně časově náročné pro hráče. Chtěl jsem to změnit. Jenže jak udělat hru, která bude časově nenáročná, zábavná a ještě s mojí chabou znalostí PHP? Řekl jsem si, že si napíšu jen takový pokus, řeknu o tom jenom pár kámošům a uvidíme, jak to půjde.

Základ hry jsem umístil na freehosting a spustil první věk. Stala se nečekaná věc. Kromě kamarádů se na hru začali exponenciálně registrovat další hráči a začali mi fandit. Freehosting to samozřejmě brzy přestal zvládat, ale dostal jsem nabídku od serveru dune.cz , že můžu web přemístit k nim.

A byl jsem v tom. Zuřivě jsem programoval další fičury, hrozně mě to bavilo, hráči mě podporovali, žil jsem jenom Dunou on-line. Vinou mojí povrchní znalosti PHP byla hra šíleně nezabezpečená a dokonce byla jednou hacknuta. Vinou mojí chabé znalosti databází byla hra šíleně neoptimalizovaná a server jí pomalu přestal stačit. Hráči mě ale podporovali, tak moje nadšení nijak neopadalo.

Co ale opadalo byl můj osobní život. Ve třídě jsem nebyl moc oblíbený, měl jsem jenom pár kamarádů, o holkách ani nemluvě. Jediný, kdo mě podporoval byli hráči Duny on-line, takže jsem na internetu trávil pořád víc a víc času…To se samozřejmě promítlo i do vztahů s mými rodiči. Já si to ale vydupal a Duna on-line se rozvíjela dál…

První věk jsem označil za testovací a další věky už byly bezvadně hratelné. Hra se vyprofilovala jako jednoduchá hra, kde záleží hlavně na komunikaci mezi hráči, složité politice a intrikách. Revoluční se rovněž ukázalo rozdělení na národy, které spolu bojovali a uzavírali spojenectví. Řadový hráč si vlastního hraní moc neužil, měl odklikáno za chvilku. Zábavné byly útoky, ale jenom u těch národů, kteří měli dobré útočné jednotky. Poctivou prací se ale mohl řadový hráč vypracovat nejdřív v malorodu, pak v národu a jednou to mohl dotáhnout i na velitele národu vyjednávajícím mezinárodní smlouvy.

Největšího úspěchu s Dunou on-line jsem dosáhnul na JuniorInternetu 2003 . Vyhrál jsem tu hlavní cenu, potřásl si rukou s ministrem informatiky, přednášel před sálem plným lidí, byl jsem v sedmém nebi. V této době největší slávy měla hra okolo 3000 zaregistrovaných uživatelů…V tu dobu jsem ale nestíhal spravovat tento každým dnem se zvětšující projekt i přesto, že jsem mu věnoval všechen svůj volný čas. Začaly totiž problémy se serverem, Duna se stala obrovským žroutem výpočetního výkonu a tak mě vyhazovali ze serveru na server. Na JuniorInternetu mě zaujala jedna přednáška, na které se říkalo, že velké projekty se nedají dělat v jednom člověku.

Našel jsem si tedy člověka s nickem happz, profesionálního programátora. Pomohl mi vyřešit problém se serverem a přesvědčil mě, že celá Duna se musí přepsat, jestli má být dále použitelná.

Pustili jsme se tedy do toho. Happz mě toho hrozně moc naučil, moc mu za to děkuji. Zdlouhavé přepisovaní a optimalizovaní už mě ale tak nebavilo. Hra se totiž musela zakonzervovat co se týče nových vlastností a nejdřív se musel dát do pořádku stávající kód. Na druhou stranu jsem teď měl víc času, začal jsem se víc bavit s lidmi, zjistil jsem, že ten alkohol není úplně tak špatný :) Ale nebylo to ono, prožil jsem několik nešťastných neopětovaných lásek a s kamarády se to lepšilo jenom pomalu.

Po zdlouhavé optimalizaci se na podzim 2003 stal z Duny opravdu velký webový projekt. Já jsem byl opět nadšený, že se vrhnu do programování dalších fičur už s novými programovacími zkušenostmi. Jenže to nebylo tak jednoduché. Hráči si zvykli na tehdejší herní systém a nechtěli nic měnit. Nebo si vymýšleli svoje změny, které neseděly do mého konceptu.

Menší změny jsem prosadil, ale když jsem chtěl prosazovat větší změny v herním systému, hráči se bouřili. Snažil jsem se tedy o změnách s nimi bavit, zavedl různá fóra na přípravu nových změn, ale k ničemu to nevedlo, každý měl jiný názor a k ničemu to nevedlo. Moc demokracie škodilo. Vše vyvrcholilo někdy v květnu 2004, kdy jsem se rozhodl změnit parametry jednotek jednotlivých národů. Jednotky by byly více vyváženější, jenom by dříve bojovné rody byly obranné a naopak. Hráči ale chtěli hrát pořád tak, jak předtím. Debata o jednotkách se vyhrotila, předložil jsem několik kompromisních návrhů, ale nakonec to dopadlo vždy tak, že to, co říká Destil, je vždy špatně.

Někdy touto dobou jsem šel z vlaku a napadlo mě: „Co takhle s Dunou skončit?“. Okamžitě jsem tak absurdní myšlenku zavrhnul. Rozhodl jsem se ale aspoň Dunu prodat, když jsem na ní dělal přes dva roky. Dostal jsem pár nabídek, ale všechny byly v řádu tisíců – naprosto směšné částky vzhledem k práci, kterou jsem na naprogramování tohoto veledíla vynaložil. Zkoušeli jsme to taky s bannerovou reklamou, vydělali jsme si něco okolo pětistovky. Když nešlo ani to, rozhodl jsem se v červnu 2004 s Dunou definitivně skončit a předat ji happzovi.

Duna od té doby spíše stagnovala. Prosadilo se jen minimum změn ve hře a hra se hráčům začala ohrávat. Vznikla praxe, že hráli jenom lidé ve vedení národů a řadoví hráči museli pouze plnit příkazy shora, jinak byli potrestáni. Lidé začali odcházet ke konkurenčním hrám.

Za dobu existence Duny on-line totiž vzniklo spousta on-line her více či méně podobným Duně. Většina her zkopírovala koncept hráčů bojující za určité národy a vytvořili složitejší a časově náročnější aparát pro řadového hráče. Tento koncept už pak stačilo dosadit do světa třeba StarGate ,StarTreku , Stopařova průvodce po galaxii , hmyzu na louce atd…

Na druhou stranu v mém životě se po opuštění Duny on-line začaly dít pozitivní věci. Začal jsem se sebou něco dělat, začal jsem trochu sportovat a bavit se s víc lidmi i o jiných věcech než Duna. Začal jsem pořádně chodit na kalby a pořádat různé akce i u mě doma. V den mých 18tých narozenin jsem si našel svojí první holku a později jsem na 3 měsíce odjel do Austrálie, kde jsem prožil nezapomenutelné zážitky…

S programováním jsem neskončil, jenom jsem dělal weby pro známé, weby za peníze, začal jsem programovat open-source J2ME aplikace, což mi pomohlo i ke komerčnímu programování v J2ME. Už jsem z programování nebyl tak hrozně nadšený jako v začátcích Duny, ale zato jsem doopravdy začal žít plnohodnotný život.

V závěru bych chtěl trochu poradit začínajícím mladým programátorům: Nevrhejte se do tvorby vlastní on-line hry! Zvlášť v dnešní době, kdy je on-line her jako máku, nemáte skoro žádnou šanci prorazit. Hráčů budete mít pomálu a problémů hodně. Vývoj takové hry vás úplně vtáhne do sebe a budete ztrácet čas, kterého později budete litovat. Myslíte si, že hru prodáte za težké prachy nebo že zbohatnete na reklamě? Pochybuji.

Neodrazuji vás ale od programovaní, to vůbec. Začněte s osobním webem, pokračujte webem třeba vaší třídy nebo party. Baví vás něco? Nějaký seriál, film, počítačová hra? Udělejte tomu fanouškovský web. Chybí Vám některý program? Napište si ho a zveřejněte ho jako open-source. Bude vás to bavit skoro jako on-line hra, protože to budete dělat pro lidi a ti vás budou oceňovat a podporovat. Jenom ten projekt nebude tak rozsáhlý a vy budete zvládat i jiné věci. Později si vás určitě někdo všimne a lehce se přehoupnete do komerční sféry…Přeju vám hodně úspěchů v životě reálném i on-line!

Televize? Přežitek! Let’s go online!

Také Vás štvou trapné seriály na Nově, Primě a ČT1? Hodinové zprávy? Reklamy každých 30 minut? Teleshopping? Béčkové filmy a dobré filmy zmršené dabingem? Vyhoďte televizi a pořiďte si raději pořádné připojení k internetu!
Na televizi už se nedívám několik let. Zjistil jsem, že internet dokáže televizi plně nahradit a dokonce převýšit. Budoucnost zábavy založené na sledování audiovizuálních záznamů se totiž jmenuje video-on-demand – jinými slovy, díváte se přesně na to co chcete, a ne na to co zrovna „dávají“. To je možné díky internetu už dnes.

Hodně lidí sleduje televizi kvůli zprávám. V dnešní době ale člověk potřebuje informace hned, ne až „v půl osmý“. Internet vše tohle nabízí. Doporučuji server aktuálně.cz , je velmi přehledný a kromě článků obsahuje audio i video reportáže.

Lidé sledují televizi, protože se chtějí bavit. Úroveň zábavných pořadů v českých televizí je ale imho příšerná. Komunikujte po ICQ, hrajte hry na internetu, stahujte vtipná videa a o zábavu budete mít postaráno.

Lidé sledují televizi také kvůli filmům. Chcete vidět film dva roky po premiéře, plný reklam a zmršený nekvalitním dabingem? Sledujte televizi. Já preferuji si film stáhnout v originále v DVD kvalitě tak měsíc po premiéře, podívat se na něj kdy chci, s kým chci a kolikrát chci. Říkáte, že to je nelegální? Není! V České republice je stahování filmů legální, pokud je zároveň nesdílíte. Lze toho dosáhnout například stahováním z tzv. quick upload serverů jako jeRapidShare , eDisk atd. nebo přes P2P síť DirectConnect (pokud sdílíte pouze legální data a nemáte klienta, který automaticky sdílí to, co stahujete)

A nakonec to nejvíc milované televizními diváky – seriály. Seriály v českých televizích jsou nízkorozpočtové, bez zajímavé zápletky, nekonečné, herecké výkony taky nic moc. Koukněte se radši na seriály, které běží momentálně ve Spojených státech. Díky internetu to není žádný problém! Opět můžete seriály sledovat kdy chcete a připravte se na špičkové herecké výkony, nečekané zvraty, dechberoucí efekty, zajímavou psychologii postav a prostě skvělou zábavu! Navíc na internetu nejste sami, kdo tyto seriály sleduje. Lehce seženete české titulky, nebo svoji závislost budete prohlubovat na diskusních fórech s jinými nadšenci :) A poslední a neméně důležitý klad – při sledování amerických seriálů se zábavnou formou naučíte moderní angličtinu – zjistíte jak se doopravdy v Americe mluví, jak se vyjádřit v různých situacích, váš „listening skill“ vylétne do výše. V české škole byste se tohle nikdy nenaučili.

Doporučil bych Vám pár skvělých seriálů:

Stargate

Legendární seriál, který se vysílal i u nás, ale po 6.sérii se Nova rozhodla nekoupit další díly. Stargate přilévá novou krev do sci-fi žánru, protože se odehrává v současnosti a ne v „blíže neurčené budoucnosti“. Myšlenka hvězdných bran spojující jednotlivé planety je jistě zajímavá, ale tak po 6.sezonách už trochu ztrácí na atraktivnosti. Naštěstí seriál v posledních letech chytil „druhý dech“, objevili se noví nepřátelé Ori, povznesené bytosti s neomezenou mocí, která se zakládá na počtu lidí, kteří je uctívají. Objevují se zde zajímavé myšlenky o náboženství, manipulace s lidmi a slepé víře. S novými herci je seriál také akčnější a vtipnější. Ke klasické Stargate SG-1 přibyl také spin-off Stargate Atlantis, který není až tak originální (Další tým bojuje s nepřáteli v jiné galaxii), ale vše zachraňuje dr.Zelenka, český herec, který občas utrousí českou hlášku, které Amíci rozhodně nerozumí :)

Fan page

Battlestar Galactica

Nejlepší sci-fi seriál co jsem dosud viděl, řekl bych. Zpočátku jsem k němu byl dost nedůvěřivý, čekal jsem klon StarTreku, protože děj se z velké části odehrává na jedné vesmírné lodi – Battlestar Galactice. Byl jsem ale rychle vyveden z omylu, seriál boří všechna zavedená klišé. Vyniká především mimořádně zajímavou psychologií postav. Postavy zde nejsou jenom kladné a záporné, každá postava má svoje klady a zápory, své cíle a neduhy, které se na ději projevují. Děj je dosti nepředvídatelný, plný šokujících překvapení. Řeší se tu také dost dilemat – morálních, ohledně vztahu člověka ke stroji i v mezilidských vztazích. Samotná technologie tu není to hlavní, v dnešní době už nikdo není přilepen na obrazovce jenom kvůli ukázkám budoucí technologie, protože dnes se stačí rozhlédnout okolo sebe. Samozřejmě nechybí ani obrovské a realistické vesmírné i pozemní bitvy. Je toho moc, proč je Battlestar Galactica tak zajímavá, mohu jenom doporučit.

Fan page

How I Met Your Mother

Tento seriál je z trochu jiného soudku – sitcom. Dá se přirovnat k Přátelům, ale hlavní postavy jsou mladší a realističtější. Řeší se tu ohrané téma „jak najít tu pravou“, ale originálním způsobem – otec vypráví svým pubertálním dětem, jak se žilo v roce 2006 neobyčejně vtipným způsobem. Vtipnost ale není na úkor inteligence postav. Nesmějeme se postavám, ale situaci, která nastala. Postavy jsou normální lidé, do kterých se lze snadno vcítit. Navíc podle mě dobře odráží realitu života mladých Američanů, pokud se chcete poučit jak to v Americe chodí a výborně se přitom pobavit, také mohu jenom doporučit.

Fan page

Futurama

Legendární seriál od tvůrců seriálu Simsonovi. Na Simpsonovi jsem v minulosti koukal, ale nepřišli mi tak vtipní. Je to hodně americký seriál a hodně narážek tam nemůžeme jako Češi pochopit. Futurama je ale jiná. Odehrává se v budoucnosti, ale výborně paroduje úplně všechno z naší doby i ze světa sci-fi. Je to tak trochu parodie na seriál, postavy jsou srandovní, zápletka je většinou ta nejvíc nepravděpodobná. Ale to všechno je uděláno schválně a s velkou dávkou humoru. Pokud Vás to chytne, nepřestanete se smát od začátku do konce. Vřele doporučuji!

Fan page

Geocaching – Láska? Posedlost? Sport a zábava!

Už to bude rok co jsem začal s geocachingem – ultimátní kombinací turistiky, navigace, cyklistiky, dobrodružství, autoturistiky a slintání nad statistikami na netu :) V tomto článku se Vám pokusím přiblížit o čem geocaching doopravdy je, proč mě to tak baví a proč jsem jím postižen až do konce života :)

Nebudu popisovat podrobně co to geocaching je. Pokud vás to zajímá odkáži vás na skvělý článek na Navigovat.cz nebo na stránkyčeské komunity geocachingu . Nyní se vrhneme na to, proč mě geocaching tak baví. Geocaching totiž je:

1) Sport

Dlouho jsem hledal sport, který mě bude bavit tak, že mě zvedne od počítače a vyžene do přírody. Než jsem poznal geocaching, bavil mě akorát snowboarding, čundrování a pádlování. K těmto činnostem jsem se ale dostal jen jednou za čas, potřeboval jsem něco víc. Geocaching mi to nabízí. S kámošema podnikáme dlouhé geovýlety do okolních končin, na kole, pěšky nebo někdy i autem. Díky geocachingu mě hrozně začalo bavit jezdit na kole, protože výlet má hned nějaký cíl, na konci mě čeká odměna, nějaké zajímavé místo nebo dobrodružství. Ta motivace je tak silná, že mě dokáže vyhnat na nejvyšší horu v okolí, dokáže mě protáhnout bažinou, lesní školkou i smrdutým kanálem pod dálnicí :) Právě na takové zážitky se pak nejvíc vzpomíná v duhu: „To takhle jednou keška byla jenom 500 m, tak jsme sjeli z cesty a vydali se za šipkou“

2) Dobrodružství

Pohybovat se v neznámé krajině jenom s mapou a GPSkou mě hrozně baví. Hledat záchytné body, odhadovat vzdálenosti a určovat směr je docela zábava. Při dohledávání se ještě musíte chovat co nejvíc nenápadně a reakce okolních mudlů mohou být velmi zajímavé. Třeba na jedné kešceuprostřed křižovatky jsem věděl, že to musí být v kameném podstavci. Po hodině nenápadného hledaní jsem se naštval, začal jsem se plazit po kolenou okolo podstavce a odsunovat kameny. Přišla ke mně rozlícená paní: „To tady chcete rozebrat nebo co?“ „Ne promiňte já tu jen hledám takový poklad…“. Zděšeně se na mě podívala a zdrhla :)

Nejsou ale jenom tradiční kešky, existují také multi keše a mystery keše. Při multinách jdete od stage ke stagi, na místě zjišťujete indicie, které vás posunou dál a adrenalin narůstá. Na jedné multině jsem třeba měl od majitele jednoho penzionu vyzvědět, jak se jmenuje jeho pes a podle toho dopočítat souřadnice :)

Mysterky mě baví ještě víc, většinou musíte doma něco vyluštit, abyste vůbec získali souřadnice. Musel jsem třeba rozluštit tajemství mayského písma , pomocí speciálních brýlí a ultrafialového světla přečíst písmo psané neviditelným inkoustem nebo rozluštit tajemnou šifru z druhé světové války.

3) Rozšíření obzorů

Keše nejsou na ledajakých místech. Ten, kdo kešku zakládá Vám chce zpravidla něco ukázat, nějak Vás pobavit nebo poučit. Díky geocachingu jsem se podíval třeba na taková místa jako místo, kde se opravdu odehrála vražda ze seriálu Případy Majora Zemana – Studna, hrad Karlík , ostrovuprostřed Vltavy, na který se dá dostat jenom lodí, skalní útvar Ďáblova prdel nebo třeba vojenská pevnost Hanička . Těch míst je strašně moc, každá keška je jedinečná. Dokonce i v dobře známých lesích bezprostředně kolem mého domova jsem se dostal na krásné vyhlídky , o kterých jsem neměl ani tušení.

4) Možnost získat nové přátele

Komunita českého geocachingu exponenciálně narůstá, odhadem hraje geocaching v česku cca 10 000 lidí. Nemluvím o světě, protože geocaching je hra celosvětová a počet hráčů na celém světě se určitě počítá ve stotisících. Už hodněkrát se mi stalo, že jsem u keše potkal jiné kačery, skvěle si s nimi pokecal a obešel třeba ještě pár dalších keší. Jádro komunity tvoří hlavně třicetiletí programátoři a rodinky s dětmi, ale blýská se na lepší časy, stále více se objevují i mladí lidé a holky .

Komunita pořádá taky tzv. eventy, jako tradiční geopivo , nebo originální geoskořápky , kde se tito lidé sejdou, pokecají, vymění si travelbugy a dokonce si mohou tento event i zalogovat. S kámošema se třeba v květnu chystáme na první velký český geozávod – v určitém prostoru se naráz zveřejní přibližně 40 keší a kdo jich najde víc vyhraje.

5) Upevnění stávajících přátelství

Pokud se Vám podaří nadchnout pro geocaching i vaše stávající přátele, vše vás hned bude víc bavit. Mě se to podařilo a tak jsme zažili hodně geovýletů, hromadných odlovů po Praze a při tom jsme zažili spousta zážitků, které nás všechny posílily a upevnily naše přátelství. A věřte že nadchnout někoho pro geocaching je snadné. Vemte ho párkrát na nějakou keš, nejdřív na tradiční, pak zkuste nějakou zajímavou multi, poraďte mu jak najít nějakou svojí keš bez GPS jenom za pomocí mapy.cz a uvidíte, že do týdne bude hledat kde nejlevněji sehnat GPSku :) A jakmile už někdo pokročí tak, že má svojí vlastní GPSku (i když tvrdí že to je jenom PDA pro navigaci v autě), geocaching už ho nepustí…Pak i oni začnou zakládat svoje vlastní kešky, budete se vzájemně předhánět kdo bude mít víc FTF a jednou třeba svému kámošovi nadělíte k dvacetinám místo dárku dobrodružnou kešku a on bude mít děsnou radost :)

6) Názorná ukázka praktického využití nejmodernějších technologií

Když jsem byl dítě, vždycky jsem si představoval, jak na mapě bude vidět, kde se doopravdy nacházím a jakým směrem se pohybuji. Nakonec mám vlastní GPS a ona to je pravda! Navigace s GPS je pohodlná a pro takové technické hračičky jako já neodolatelná. Na geocaching používám svojí Nokii 6681 s Bluetooth GPS modulem, skvělý software SmartComGPS a kvalitní turistické neskenované mapy od Shocartu. Kromě slabé výdrže baterky mobilu si to nemůžu vynachválit.

Geocaching se navíc organizuje výhradně pomocí internetu, denně sleduji nejnovější kešky v ČR a kochám se svým profilem s detailními statistikami ulovených keší. Geocaching prostě využívá maximum ze spojení internetu a satelitní navigace, např. pokud nemůžu keš najít, zapnu mobilní Operu a na wapových stránkách zjistím nápovědu nebo logy předchozích nálezců.

A nejen to…

U geocachingu totiž platí, že čím víc máte keší, tím víc vás to bude bavit. Budete vyhledávat to „předkeškové vzrušení“, kdy jste tak 200 m u keše a ta vzdálenost se pořád snižuje…Možná dopadnete jako někteří závisláci, kteří mají u sebe vždy GPS a práznou keš (co kdyby náhodou narazili na krásné místo, které si keš prostě zaslouží). Takže pokud se chcete mít zajímavého koníčka, který Vás vždy nějak překvapí, neváhejte a začněte s geocachingem!

ČVUT FEL STM – náročný první semestr

Právě jsem úspěšně dokončil první semestr ve zbrusu novém studijním programu Softwarové technologie a management na ČVUT – Fakutě elektrotechnické. Chtěl bych se s vámi podělit o svoje dojmy z této školy a jednotlivých předmětů. Chtěl bych tak pomoci hlavně ještě nerozhodnutým zájemcům o studium informatiky v Praze a okolí.

Už na střední škole mě hodně zajímalo programování a počítače a těšil jsem se, že na vysoké škole konečně svoje dovednosti uplatním, rozvinu a stanu se odborníkem. Jenomže jakou školu vybrat? V Praze jsou čtyři hlavní možnosti – ČVUT FEL, MATFYZ, VŠE a zemědělka. Ani jedna z možností se mi nelíbila. Chtěl soustředit jenom na informatiku a ne na informatiku v rámci (elektrotechniky, matiky, ekonomie nebo zemědělství). Pak jsem ale víceméně náhodou narazil na informaci, že se na FElu otevírá nový studijní program zaměřený na software a bylo jasno.

Na FEL jsem se dostal bez přijímaček, podmínky byly docela mírné. Tenhle rok se to zpřísnilo, ale stejně zkoušky jsou prý hodně v pohodě. Zápis na mě působil dosti zmateně, tahle škola mě připadala hrozně velká a neosobní, ale to je asi dojem každého studenta co přijde na vysokou školu. Nejvíc mě naštvalo 7hodinové (!!!) čekání ve frontě na průkazku studenta. Pak ale začal semestr a začalo se mi tu líbit. Popíši teď jednotlivé předměty, které jsem v tomto semestru studoval:

Matematika 1: kreditově nejtěžší předmět, oblíbený strašák studentů. Ukázal se ale pravý opak. Na přednášky jsme měli naprosto skvělého docenta Habalu, který dokázal vše hrozně dobře vysvětlit a dokázal i udržet koncentraci studentů sem tam nějakým matematickým vtipem. Matematika nakonec byl jediný předmět, u kterého jsem se pravidelně zúčastňoval přednášek. Navíc učivo bylo jenom rozšíření matematiky střední školy, takže student gymnázia dokázal vklidu "držet krok". Na perfektně zpracovaných stránkách předmětu docent Habala zveřejňoval studijní materiály, vzorové písemky i příklady na procvičení, podle kterých se šlo všechno krásně a bezbolestně naučit. Trojku jsem měl zajištěnou už z bodů ze semestru, u zkouškové písemky jsem si to vylepšil na dvojku, k ústní jsem vůbec nemusel.

Elektrotechnika pro Informatiky: Tohle byl předmět, kterého se všichni nejvíc báli. Tento předmět tu je víceméně proto, abychom mohli říct, že jsme taky vystudovali elektrotechnickou fakultu. Je to takové povinné minimum, průřez učiva elektrotechniky na FELu. Na tento předmět bude ještě navazovat jeden předmět v dalším semestru a pak už se hardwarem víceméně nebudeme zabývat, takže myslím že to problém není. No takže protože jsme všichni softwaráři, naháněl nám tento předmět hrůzu. Na přednáškách jsme hráli CS, na cvičeních jsme simulovali elektrické obvody na počítačích, ale nikdo nechápal proč to takhle zrovna funguje. Předmět se ale nakonec ukázal jako jeden z nejlehčích, protože bylo zveřejněno 132 otázek na písemnou zkoušku, z nichž 20 bylo ve zkouškové písemce. A to už není problém se naučit…

Algoritmizace: Konečně pořádný „softwarářský“ předmět :)Měl být původně pojat jako výuka algoritmů teoreticky, ale nakonec se z toho vyvinula především výuka programovacího jazyka Java. Na začátku se totiž nepodařilo rozdělit studenty na začátečníky a pokročilé a musel se brát ohled na obě skupiny. Mě osobně praktičtější přístup vůbec nevadil, konečně jsem pochopil objektové programování a osvěžil si i zásady některých jednoduchých algoritmů. Důležité pro tento předmět bylo neflákat to v semestru, dostávaly se body za aktivitu ve cvičeních, za domácí úkoly, za test u PC a za semestrální práci. Jelikož už programovat umím, nebyl pro mě problém získat dostatek bodů a na zkoušku jsem vůbec nemusel, dostal jsem dokonce za 1.

Úvod do operačních systémů: Na tenhle předmět jsem se jako linuxový začátečník těšil, protože měl studenty seznámit hlavně s operačním systémem Unix. Myslím že skutečně splnil svůj účel, zjistil jsem jak Unix může být v určitých případech velmi užitečný. Protože jsme ale úplně nový studijní program, předmět byl trochu nedomyšlený. Na písemku bylo hrozně málo času a nesměly se používat počítače, což znamenalo učení se příkazů nazpaměť i s přepínači, což je jistě kravina. Hned při druhé písemce jsme už mohli používat jak počítače, tak libovolnou literaturu nebo poznámky. S poměrem náročnosti písemek na krátkou dobu jsme ale měli problém dál. Prakticky se to nedalo stihnout, pokud jste nebyli linuxový veteráni. Jeden spolužák si tedy stěžoval na fóru fakulty, my ostatní ho podpořili a garant předmětu nám napsal mail, že se s námi chce osobně sejít a problém řešit. Podařilo se nám časový limit zdvojnásobit a ještě byla zavedena náhradní písemka, kterou si student mohl napsat místo jedné písemky s nejmenším počtem bodů. Tento přístup mě velice příjemně překvapil, ukázalo se, že FEL není až tak neosobní škola…Jo jinak s novými podmínkami už také nebylo tak težké získat dostatek bodů a zkouška mi byla také odpuštěna…

Úvod do algebry: Tenhle předmět byl takový nenápadný, ale za to zákeřnější. Skoro nikdo to nechápal, na přednášky se nechodilo, na cvičení se jenom zíralo…Úvod do algebry pokrývá teorii Lineární algebry, což je taková hodně abstraktní matematika, bez viditelného praktického využití. Ke konci semestru jsme se i k praktickému využití trochu dostali, ale jenom letmo. Bohužel předmět byl zaměřen spíš teoreticky. Nestačilo se naučit, jak se počítají příklady, ale bylo nutné zvládat i definice a důkazy. Protože jsem se s tímto přístupem setkal poprvé, dalo mi to docela zabrat. Zkouška nešla získat ze semestru, na trojku bylo nutno polovina bodů ze zkouškové písemky. Tak 50% lidí písemku na první pokus nedalo, algebra je zkrátka v prvním semestru vyhazovací předmět. Já to naštěstí dal, ale na lepší známku než 3 jsem neměl nárok vzhledem k tomu, že důkazy nejsou moje silná stránka. Ale myslím, že vzhledem k tomu že jsou 3 pokusy tak všichni algebru nějak umlátí a i kdyby ne, je za ní jenom 5 kreditů, takže se dá i bez ní vyžít.

Angličtina: Při rozřazovacím testu jsem se dostal do nejlepší skupiny angličtiny. Ze začátku mě to dost zaskočilo, protože většina lidí v mé skupině mělo nějaký mezinárodní certifikát a mluvili líp něž já. Měli jsme ale výbornou profesorku Procházkovou, která nám vše dokázala vysvětlit a pomoci nám. K předmětu byly totiž velmi špatně připraveny materiály. Většinou nějaký odborný článek nalezený někde na internetu, vytržený z kontextu a na něj napasováné nějaké cvičení. V první půlce semestru se dělaly články ekonomického zaměření, což padlo úplně mimo nás, protože jsme většinou ani nevěděli, co ty ekonomické termíny znamenají v češtině. Naštěstí se toho naše profesorka dobře zhostila, nezabíhala zbytečně do detailů a vybrala jenom ty slovíčka, které jsou skutečně potřeba. V druhé polovině už to byly články technického rázu, což už nás bavilo, protože jsme tomu částečně rozuměli. V opakovací hodině nás paní profesorka výtečně připravila na nadcházející zápočtový test a zápočet pak dostal každý z naší skupiny.

Tělocvik: Co dodat, tohle je asi na každé škole stejné, musím ocenit velmi bohatý výběr sportů, já si vybral plavání a opravdu jsem se naučil základní plavecké styly i si zablbnul ve vodě…

To by tak bylo k předmětům v tomto semestru, v dalším semestru mě čekají tyto předměty: Tělesná výchova, Anglický jazyk 2-2, Tvorba elektronické dokumentace, Právní aspekty podnikání, Objektové modelování, Programování v jazyku Java, Struktura a architektura počítačů, Technologie pro web a multimedia. To vypadá zajímavě, co myslíte?

V dalším ročníku budu zařazen do jednoho s oborů podle svého výběru: Softwarové inženýrství, Web a multimedia nebo Manažerská informatika. Výběr předmětů je také zajímavý více v oficiálních studijních plánech .

Nyní se podívám i na jiné než čistě akademické aspekty studia: Především bych chtěl vyzdvihnout, že všechny materiály pro tento semestr byly k dispozici na webu v elektronické podobě. Nemusel jsem si kupovat jediná skripta. Když už jsme u těch financí, dostal jsem také slušné ubytovací stipendium, jelikož nebydlím v Praze a také dostanu prospěchové stipendium a to jsem se ani moc nenadřel. Kolej lze prý také sehnat docela v pohodě za cenu od 2000 za měsíc, takže náklady na studium jsou celkem v pohodě.

FEL má prostory na Dejvické a na Karlově náměstí. Prostory na Dejvické jsou velmi dobře vybaveny, samotná budova nic moc, ale posluchárny jsou moderní, všude projektory, zásuvky, pohodlné sedačky. Je zde spousta počítačových laboratoří s velmi výkonným hardwarem, po celém FELu je pro studenty zdarma rychlé Wi-Fi připojení k internetu. Na Dejvicích je taky moderní menza s výběrem okolo 7mi jídel, jídlo stojí okolo 30ti korun. Areál na Karlově náměstí je trošku „historičtější“, co se ale týká počítačového vybavení nebo bufetu tak všechno v normě.

Abych jenom pořád nechválil, uvedu i věci, co mě na FEL STM vadí. Především absence seznamovacího kurzu na začátku. To je myslím skvělá věc, která uvede středoškoláky do vysokoškolského života, proběhne i zápis a student získá nějaké ty kamarády. Na FELu je to trochu kompenzováno tím, že první semestr byl rozvrh automaticky generovaný a tedy jsem chodil se stejnými 30ti lidmi na stejná cvičení – o kamarády nebyla nouze. S tím ale souvisí další nevýhoda – ten automaticky generovaný rozvrh. Do STM vzali moc studentů, takže nejsou prostory a musí se učit od půl osmé ráno do půl osmé večer. To ranní vstávání, večerní ponocování nebo naopak velké „díry“ v rozvrhu byly děsné…Ale od tohoto rozvrhu si již sestavujeme rozvrh sami takže všechno bude OK. No a nakonec klasický nešvar FELu – minimum holek. I když blýská se trochu na lepší časy, STM je pro holky přitažlivější, protože se tu dá studovat třeba Počítačová grafika. Já jsem měl v kruhu 3 holky, což docela šlo. Navíc tyhle holky byly z nás nejpilnější, neflákaly to jako my a mají ještě lepší studijní výsledky než většina kluků. Takže holky, pojďte na STM, budete tu opečovávané! :)

Na závěr bych FEL porovnal s jeho největšími pražskými konkurenty – Matfyzem a Ekonomkou. Mám kámoše na obou školách a tak mám určitý, byť velmi subjektivní názor. Na Matfyzu to je prostě nářez. Musíte se učit tuny definic, pohybovat se v abstraktních výšinách, na počítač si vůbec nesáhnete, když už se programuje tak na papír. Jste rádi, že dáte zkoušku na třetí pokus. Takovou školu bych studovat nechtěl. Sie když patříte k nejlepším, můžete pak dělat co chcete, ale patřit k nejlepším na Matfyzu je hodně těžké a průměrný student si chce také užívat studentského života, ne?

Ekonomka je zas druhý extrém. Informatika je tam tak půl napůl s ekonomií, musíte se učit pro mě zbytečné zákony a paragrafy. Programování a matika se tam berou dost povrchně, znalosti z ekonomky podle mě úplně nestačí na povolání špičkového programátora. Můj názor ekonomku tedy zůstává „nejtěžší gympl v Praze“, pokud se chcete flákat a vaše vysněné povolání je manager přes IT, jděte na ekonomku. Mě by to nebavilo.

FEL STM podle mě představuje rozumný kompromis mezi Matfyzem a ekonomkou. Tolik se nenadřete, ale zároveň se dozvíte zajímavé věci, učení vás bude bavit a získané znalosti zúročíte. Výuka je zaměřena prakticky a za použití nejmodernějších technologií. Elektrotechniky je jenom nezbytné minimum a počítačové předměty jsou velmi kvalitní a připraví vás na okamžitý vstup do praxe. Rozhodně tedy můžu studentům zajímajících se o informatiku FEL STM jenom doporučit. Pokračování po dalším semestru :)